Sedm níže uvedených rostlin se mi daří množit a udržovat samovýsevem. Některé lépe, jiné hůře, některé spolehlivě, jiné bez záruky, u všech je to nicméně za příhodných okolností možné.
Zásady používání samovýsevných rostlin jsem srhnul v prvním díle tohoto dvojčlánku. Nyní stručně několik slov k vybraným samovýsevným rostlinám.
1) Měsíček
Tuhle tradiční bylinku pěstujeme na naší zahradě nejméně pět let. Má dvě stálá stanoviště, kde se udržuje samovýsevem a odkud podle potřeby přesazujeme nadbytečné sazeničky do dalších částí zahrady. Měsíček vybarvuje zahradu do oranžových odstínů a chrání půdu před háďátky. Oblíbili jsme si zeleninové záhony lemované z jedné strany měsíčkovou výsadbou.
2) Lebeda zahradní
Lebeda se k nám na zahradu dostala bez našeho přičinění. Možná ji přivál vítr, možná přinesl pták. Jednoho krásného dne z půdy vyrazila rostlinka s červenofialovými lístky. A od té doby se každým rokem vysemeňuje. Má jedlé listy, které lze vařit podobně jako špenát. Nejchutnější jsou listy z mladých rostlin. Na semeno je třeba lebedu nechat vyrůst do plné velikosti a zajistit jí oporu, aby se nezlomila. Dorůstá přibližně do dvoumetrové výšky.
3) Proskurník topolovka
Proskurník je narozdíl od většiny jedlých samovýsevných rostlin dvouletý až krátce vytrvalý. Prvním rokem vyroste přízemní listová růžice, z níž teprve další rok vyraší lodyha s květy. Existuje mnoho kultivarů s květy téměř všech barev. Proskurník je léčivka, jejíž květ se používá při zánětu střev a žaludku. Působí mírně projímavě a zesiluje menstruaci. U nás na zahradě se k proskurníkům stahují ploštice. Mladé rostlinky proskurníku mají tuhý kořen, špatně se vytrhávají a mohou se stát nepříjemným vytrvalým plevelem.
4) Kozlíček (polníček)
Na fotce je zachycen hustý “salátový” koberec v místě, kde loni vykvetlo několik nesklizených rostlin polníčku. Nadchlo mě, jak tato křehká rostlinka dokáže využít volné niky a expandovat. Polníček se pěstuje jako listová zelenina. Jeho listy obsahují značné množství vitaminu C srovnatelné s citrony.
5) Medvědí česnek
Známá vytrvalá jarní listová zelenina chutnající po česneku, která se obvykle množí vegetativně, přesazováním cibulek, ale na jaře po odkvětu vytváří drobná černá semínka, z nichž rostou následující rok miniaturní medvědí česnečky – viz foto. Podmínkou je stratifikace semen, tedy několikaměsíční působení chladu a vlhka, které u semen aktivuje klíčení. Z posbíraných semen uchovaných přes zimu v suchu doma česnek nevyroste hned po výsevu, ale až další rok na jaře. Není proto nic jednoduššího než využít samovýsev, kde stratifikaci zajistí působení přirozených vlivů prostředí.
6) Cibule zimní (ošlejch)
Podobně jako medvědí česnek i cibule zimní je trvalkou množenou nejčastěji vegetativně. Nicméně když se nechá vykvést a vysemenit, další rok vyroste kolem matečné rostliny nová generace ošlejchů. První rok je necháme rozrůst a zesílita, další roky sklízíme duté listy.
7) Rajče divoké
Ano, i rajče divoké se množívá samovýsevem. Popadané plody rajčátek začnou zahnívat, dojde k jejich fermentaci, čímž se rozloží inhibiční látky bránící klíčení semen a na jaře vyrazí ze země shluky miniaturních rajčátek. Problém je, že samovýsevy z divokých rajčat nejsou spolehlivé a úroda je na nich zpožděná ve srovnání s výsadbou předpěstovaných sazenic.
Shrnutí
Kdybych měl na základě svých dosavadních zkušeností rozdělit výše uvedené rostliny do třech skupin podle vhodnosti k množení samovýsevem, udělal bych to asi takto:
- nejvhodnější k samovýsevu: měsíček, lebeda, proskurník, kozlíček
- středně vhodné k samovýsevu: česneke medvědí, cibule zimní
- nejméně vhodné: rajče divoké
——————————————————————————————————————————————————
O autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Je lektorem a organizátorem těchto kurzů: Semínkový kurz / Design permakulturní zahrady / Základy potravinové bezpečnosti.
Mne sa už roky samovýsevom množia z kvetov: nechtík, aksamietnica, lupina, divozel, mesačnica, slnečnica (kedysi ešte černuška, ale tá sa kamsi vyparila) a zo zelenín: medvedí cesnak, pažitka, vňaťový i kučeravý petržlen, kôpor, divoké rajčiny, občas i nejaká tekvica vzíde tam, kde som žiadnu nesiala 🙂 Musím skúsiť i ten polníček – a zatiaľ neviem, či v skleníku nevzíde i nejaká bazalka a žerucha, čo sa tam pred rokom vysiali. A je mi tiež záhadou, odkiaľ sa mi na dvore v trávniku zobrali fialky, pred rokom zopár, teraz je tam už spústa bielych i fialových kvietkov.
Vaše články sú pre mňa veľmi inšpiratívne, ďakujem za ne. Nech sa vám darí!
Sléz kučeravý a lebeda se drží v zahrádce perfektně. Stejně tak vlákeň (sida) oboupohlavná. Do hůře využitelných koutů zahrady se mi osvědčilo vysetí jiho- a východoevropských druhů kopřiv. Kopřiva kulkonosná (Urtica pilulifera) z jejíž černých semen se lisoval olej a sibiřská kopřiva konopná (Urtica cannabina) dříve pěstovaná jako léčivka a pro kvalitní vlákno na výrobu rybářských sítí a lan. Na rozdíl od kopřivy dvoudomé dělají parádu a nejsou tak urputným plevelem.
Marku, podle obrázku to vypadá, že se nejedná o proskurník lékařský (Althaea officinalis), ale o topolovku (Alcea rosea). Ta se opravdu takto sama vysemeňuje a bývá dvouletá až víceletá..proskurník je vytrvalý a sám se tak hojně nevysemeňuje. Já pěstuji oboje, topolovky mívám ale bohužel hodně napadené rzí a nevím co s tím.
Díky za upozornění, já myslel, že když se “alcea rosea” česky někdy označuje i jako “proskurník topolovka”, kterýžto výraz jsem použil já v nadpisu, tak že zkráceně je to prostě “proskurník”. Pletu se? Přesnější by bylo určitě uvádět latinské názvy, aby v tom nebyl chaos…
Jsou to příbuzné rostliny, ze stejné čeledi slézovitých, ale dva odlišné rody…topolovka a proskurník. Jako u většiny jiných kytek existují různé lidové názvy a synonyma..a pak v tom může být jak píšeš chaos. Správně by mělo být jméno topolovka růžová. Takže “topolovka” 🙂
Ok, díky, předělám to na topolovku:-)
Paní Deano, podle mé zkušenosti si topolovka předává rez s rybízem – což jsem se kdysi dočetla v odborné knize a ověřila v praxi – údajně by měla stačit vzdálenost cca 800cm. Když jsem sázela topolovku, dala jsem ji cca 3 metry od sousedova rybízu, ale rez chytila stejně, posunula jsem ji na konec zahrady o dobré 2,5 metrů dále, ale vesele si rezatí:). Ovšem nezdá se, že by trpěla – dle všeho se jedná o kosmetickou vadu – aspoň třetím rokem to tak vypadá……Květy bývají rozhodně v pořádku. Tož to nechávám na přírodě.:).
Máte pravdu, také mi vykvete, ale je oslabená a vzhled listů nic moc..
U mně spolehlivě brutnák a sléz maurský.
Perfektný je tiež mangold – každý rok nechám jednu rastlinu vykvitnúť a mangold si chodím zbierať po celej záhrade 🙂
Nám se na zahrádce samovysemeňuje měsíček, kozlíček, dále potom brutnák, mák (ten k nám přinesli pravděpodobně ptáci), saturejka. Ve skleníku potom kopr a divoké rajče.
U nás se tak šíří měsíček a polníček… a pak samozřejmě nějaké plevely… které ještě všechny neznám. Loni jsem měla dokonce samovysetou papriku.. kdy se semínko dostalo asi ještě z neyvzrálého kompostu. Nechala jsem ji tedy růst bez zásahu v záhonku s mrkví a cibulí. Na podzim jsem sklidila 1 plod úctyhodných rozměrů papriky kupované bachraté 😀 a servírovala jsem ji na chlebíčky na oslavu mých narozenim začátkem listopadu 😀
Kromě červené formy lebedy zahradní je častější její žlutozelená forma. Podle mne je v kuchyňském zpracování chutnější a jídlo mi připadá i barevně hezčí. Tato lebeda se mi objevila na zahradě sama od sebe. Po přesazení živořila a dala pouhá dvě semínka. To ale stačilo na to, že po letech mám na jaře skoro celou zahradu žlutozelenou.
Terrific Web page, Stick to the beneficial work. Thanks a ton!|
thank so much for your internet site it aids a great deal.|
Mě se také již 4 rokem vysemenuje sléz maurský.
U nás na zahradě se do přesívání dala mimo již zmiňované i levandule, divizna, heřmánek pravý a dokonce i čechrava. Jinak se všechno možné množí vegetativně 🙂 nebo pacibulkami a tak.
Stačí být jen drobet líný zahradník a nechat rostliny vykvést a pak pořádně dozrát semínka. Na jaře nebýt příliš aktivní v pletí a nechat některé klíčící rostlinky na pokusy – copak z nich asi vyroste 🙂 ?
Mám tuhle alchimii ráda.
Naša skúsenosť (200 m. n/m) je taká, že divé paradajky žlté, sadené z predpestovaných sadeníc a vyrastené zo semien samovýsevom na záhone sú cca po troch-štyroch týždňoch rovnako veľké. Skrátka tie malé samovysiate po čase dobehnú tie predpestované. Takže my si časť semien berieme domov na výsev a časť necháme, nech si vyrastú v záhrade samé.
Výčet samovýsevných rostlin-zelenin pro perzahradu mohu doplnit o RUKOLU. Její ochota k samovýsevu je užasná, máme po velkou část roku k dispozici na stůl. Její výskyt na zahradě musím omezovat. To stejné platí i pro FENYKL.
Já taky. Mám z Litvy, a semení se už několik let mezi trávou.