Nabídka semínek pro zahrádkáře, permakulturní zahradníky, ekologické zelináře, zkrátka pro každého, kdo pěstuje v neprůmyslových podmínkách bez chemických postřiků.

Tvrzení, že se za všech okolností vyplatí vylamovat květní stvoly česneku, nepotvrzují empirické výzkumy. Někdy se to vyplatí, jindy je vylamování zbytečná práce navíc. A v některých případech může být i nežádoucí.

Majitel nakladatelství Dharmagaia, pan Kolíbal, mě požádal, abych napsal předmluvu k českému vydání knihy Nezdolný zahradník, kterou osobně považuju za jednu z nejlepších knih věnovaných zahradničení a potravinové soběstačnosti.

Každá, byť sebemenší zahrádka se může stát pokusnou laboratoří, v níž se zrodí zcela nová, dosud neexistující odrůda.

V polovině minulého století bylo F1 hybridní osivo zeleniny relativně vzácné. V knize Zelenina-československé původní odrůdy z roku 1948 není popsána jediná hybridní odrůda. Dnes naopak začíná být problém sehnat osivo nehybridní.

Semínka jako veškeré živé organismy stárnou, ochabují a umírají. Postupně ztrácejí klíčivost. Rychlost tohoto procesu můžeme ovlivnit tím, jak a kde semena uložíme.

Protože permakulturní zahrady bývají otevřené vůči divočině a plevelům, vyskytují se v nich samovýsevné rostliny, neprošlechtěné krajové odrůdy a různé polodivoké plodiny, představují ideální prostředí pro domestikaci planých rostlin.

Hledáte stínomilnou trvalku s jedlými listy do temné části zahrady? Chcete pár tipů na stálezelené rostliny do živého plotu? Zdroj biomasy na podmáčený pozemek? Vyhledávač PFAF pro Vás najde optimální rostliny dle zadaných parametrů.

Žádný potravinový systém se neobejde bez semínek, která jsou nezbytná k jeho reprodukci, adaptaci a zálohování.

Neznáte ačokču? Představte si bujně rostoucí liánu s plody, které chutnají jak po okurce, tak po paprice. Narozdíl od okurky netrpí mnoho plísněmi a plodí dlouho až do zámrazu. Z jediné rostliny sklidíte i více než sto plodů.

Chcete posílit odolnost a prohloubit rozmanitost své permakulturní zahrady? Začněte pěstovat krajové odrůdy! Pravda, v katalozích semenářských firem je nenajdete. Můžete si je ale sami vyšlechtit.

Nedávno se mnou vyšel v časopise Flóra rozhovor o permakultuře, zahradničení a semenaření. Protože byl rozhovor redakčně zkrácen, zveřejňuji zde původní mírně upravenou verzi svých odpovědí, které jsem zaslal redakci.

Stojíme na prahu nové éry, v níž bude obtížnější než kdykoli v minulosti vypěstovat rajčata. Důvodem je migrace nových ras plísně bramborové z Mexika do Evropy. Nyní se tato choroba dokáže množit pohlavně. Jak na tuto zcela novou situaci reagovat?

Letošní jaro jsem uspořádal menší ředkvičkvový experiment, abych porovnal výhody a nevýhody sedmi různých odrůd ředkviček. Zajímala mě jejich ranost, odolnost vůči plevelům, vybíhání do květu a pálivost.

Některé zahradnické knihy či weby doporučují zahradničit podle lunárních cyklů. Lidé na kurzech se mě občas ptají, co si o tom myslím. Pokusil jsem se proto kriticky zhodnotit dostupné informace a svůj náhled jsem shrnul do tohoto článku.

Sedm níže uvedených rostlin se mi daří množit a udržovat samovýsevem. Některé lépe, jiné hůře, některé spolehlivě, jiné bez záruky, u všech je to nicméně za příhodných okolností možné.

Jedním z příznačných rysů permakulturní zahrady je produkce vlastních semen alespoň u některých druhů. Tu lze zajistit buď klasickými semenářskými postupy, nebo tzv. samovýsevy, které mají výhodu nižší pracnosti.