Semínkový underground

Prodej semínek tisíců neregistrovaných odrůd, které jsou udržovány v kolekcích semenářských organizací a v zahradách tisíců zahrádkářů, je dnes nelegální. Lze ho tvrdě sankcionovat. Chystané „semínkové nařízení“ EU nepřináší řešení.

V naší zemi i v celé Evropě existuje trh s neregistrovanými odrůdami zemědělských plodin, tj. s odrůdami nezapsanými ve Státní odrůdové knize ani ve Společném katalogu odrůd EU. Že je o tyto odrůdy značný zájem potvrzují rozsáhlé a vzájemně propojené sítě tisíců semenařících pěstitelů, zahrádkářů a zemědělců, kteří jsou sdruženi u organizací jako je náš Gengel, rakouská Arche Noah, německá  Freie Saaten , švýcarská Pro Specie Rara, dánská Seed Savers, francouzská Kokopelli, britská Garden Organic, irská Irish seed savers, rumunská Eco Ruralis, švédská Föreningen Sesam nebo slovinská Varuhi semen.

Tyto organizace ve spolupráci se svými členy udržují a sdílejí desetitisíce neregistrovaných, mnohdy starých, krajových či jiných vzácných, ohrožených a neprůmyslových odrůd. Náš Gengel vydává každoročně katalog odrůd, které jsou nabízeny k prodeji buď touto obecně prospěšnou společností anebo individuálními pěstiteli uvedenými v seznamu.

Podle v současnosti u nás platného zákona č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin, je ovšem prodej neregistrovaných odrůd nelegální, neboť při prodeji se jedná o tzv. „uvádění rozmnožovacího materiálu do oběhu“ a musí být tudíž splněny podmínky stanovené zákonem: Registrace odrůd, vedení záznamů o produkci osiva, jeho testování a inspekce včetně nemalých poplatků spojených s těmito procedurami. V případě mnoha semenářských organizací či zahrádkářů tyto podmínky z různých důvodů splňovány nejsou ani být nemůžou. Mnozí lidé o nich ani nevědí.

Přitom trh s neregistrovanými odrůdami, který je zákonem tlačen do šedé ekonomiky, zde byl odjakživa. Je tím původním, z čeho je odvozeno celé soudobé zemědělství. Po zavedení povinné registrace ve Státní odrůdové knize pro veškerá osiva uváděná do oběhu přešla do oficiální státem uznané ekonomiky jen část původního trhu s osivy. Zbytek buď zanikl, nebo se propadl do ilegality. Právě zde vězí jedna z příčin mizení obrovského množství starých a krajových odrůd. Není přesně znám rozsah této novodobé genetické eroze, málokdo ale pochybuje o tom, že ztráty jsou značné a mnohdy nenahraditelné.

Spousta odrůd vhodných pro ekologické zemědělství, permakulturní hospodaření, zahradničení a samozásobitelství, které průmyslové zemědělství technicky nezvládne vypěstovat, koluje dnes mezi lidmi mimo státem uznaný systém. Semena divokých rajčat, starých odrůd salátů, krajových odrůd obilí, vzácných odrůd tyčkových fazolí a řada dalších jsou tiše množeny v rozptýlených soukromých zahradách a putují z ruky do ruky mezi pěstiteli. Darem, výměnou či za drobný peníz.

Jen málokdo přitom ví, že za prodej semínek neregistrované odrůdy lze udělit pokutu ve výši až 1 000 000 Kč. Tak tvrdé sankce umožňuje náš semenářský zákon.

V zemích po celé Evropské Unii se udržují mnohatisícové sbírky neregistrovaných odrůd v semenných bankách, v kolekcích semenářských organizací a v soukromých zahradách. Tyto cenné genofondy jsou ohroženy jen kvůli chybně nastavené legislativě. Lidé, kteří pečují o odrůdy v těchto genofondech a nabízí je k prodeji, aby se mohli plně věnovat této veřejně prospěšné činnosti, musejí žít v obavách z postihu státními orgány nebo z konfrontace s průmyslovými semenářskými korporacemi.

Proslulý je případ Kokopelli, francouzské semenářské organizace, která byla zažalována šlechtitelskou firmou Graines Baumax za prodej neregistrovaných odrůd. Graines Baumax s ročním obratem 14 milionů eur požadovala od Kokopelli odškodnění ve výši 100 tisíc eur (cca 2 500 000 Kč) a zastavení její činnosti. Kauza skončila u Evropského soudního dvora, který v červenci 2012 ve svém rozsudku rozhodl, že Kokopelli musí zaplatit pokutu ve výši 10 000 eur za prodej neregistrovaných odrůd. Jedné z největších semenářských organizací ve Francii, která pečuje o více než 2200 vzácných odrůd, to způsobilo vážné existenční potíže.

Méně známý je případ majitelů lotyšské farmy Neslinko, kteří v roce 2012 prodávali semínka zřejmě neregistrovaných odrůd rajčat na akci zahrádkářského klubu a byli za to stíhání státními orgány.

Vítejte ve světě, v němž nad každým, kdo nabízí a prodává semínka neregistrovaných odrůd, visí hrozba.

Je pravda, že v některých zemích jsou jisté menší semenářské firmy či neziskové organizace, prodávající neregistrované odrůdy, kontrolními orgány tolerovány. To se ale kdykoli může změnit. Stačí, aby zodpovědní pracovníci příslušného úřadu změnili názor, nebo aby na jejich místo nastoupili jiní s odlišným přístupem.

A proč vlastně není možné neregistrované odrůdy prostě zaregistrovat a legálně je začít prodávat? Protože je to příliš drahé a menší semenářské organizace či firmy, nehledě na zahrádkáře, si to nemůžou dovolit.

Odrůdy zeleniny v celé EU nejenže musejí být registrovány, aby je bylo možné legálně prodávat, ale musejí také splňovat předepsané rozměry balení a je u nich potřeba evidovat každý prodaný gram osiva. Odhaduje se, že administrativní práce spojená s těmito úkony zabere jednomu německému semenáři 5,5 – 11 hodin práce ročně na každou odrůdu. Německá semenářská organizace Freie Saaten, která pěstuje přibližně 1200 odrůd, by musela dle dnes platné legislativy vynaložit něco mezi 36 000 – 252 000 eury jenom za registrační poplatky. Náklady na administrativní práci by činily dalších 132 000  – 264 000 eur.

Protože organizace jako Freie Saaten produkují široké spektrum odrůd ale od každé jen malé množství semen, nemají šanci pokrýt tyto fixní náklady vázané na každou odrůdu prodejem semínek. Rozmanitost je při takto nastavené legislativě prostě neekonomická. Tato systémová chyba je jednou z příčin genetické eroze zemědělství, která podemílá agrobiodiverzitu a tím i budoucí přežití lidské civilizace na Zemi.

* * *

Nyní je na stole návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o produkci rozmnožovacího materiálu rostlin a jeho dodávání na trh (2013/0137 COD). Návrh byl předložen 6. května 2013. Je přeložený do češtiny a přístupný na stránkách Evropské komise, kde si ho může kdokoli přečíst.

Co se týče volnosti pohybu a zejména možnosti prodeje neregistrovaných odrůd mezi lidmi, zahrádkáři a semenářskými organizacemi, návrh by prakticky nepřinesl žádné výrazné zlepšení oproti současnému stavu. A v tom spočívá celý průšvih.

Je pravda, že článek 36 navrhovaného nařízení stanovuje výjímku pro tzv. “menšinový trh” a malým producentům do deseti zaměstnanců a obratu 2 milionů euro umožňuje prodej neregistrovaných odrůd. Sem by se prý vlezli zahrádkáři, mnohé semeneřáské organizace (ovšem Arche Noah ani Kokopelli nikoli, protože mají více než 10 zaměstnanců) i menší semenářské firmy. To je sice pravda, ale k ničemu jim to není.

Protože z článku 12 navrhovaného nařízení vyplývá, že rozmnožovací materiál pro menšinový trh lze produkovat a dodávat na trh jenom jako standardní materiál. Článek 19 nařízení stanovuje, že standardní materiál musí být “v souladu s příslušnými požadavky na kvalitu, jak je uvedeno v článku 16”. Článek 16 potom nařizuje, že rozmnožovací materiál rostlin může být dodáván na trh pouze v případě, že “splňuje požadavky na kvalitu stanovené v části B přílohy II. A tam nás čeká překvapení, protože požadavky na kvalitu zahrnují:

• minimální klíčivost
• maximální obsah tvrdých semen
• minimální čistotu
• maximální obsah vlhkosti
• minimální vitalitu, definované rozměry a specifické třídění
• maximální míru přichycené zeminy nebo cizorodých látek
• rozmnožovací materiál musí být prostý zvláštních vad a poškození
• musí být dodržen limit výsyktu škodlivých organismů

Článek 16 dále stanovuje, že rozmnožovací materiál “musí být produkován v souladu s požadavky na produkci stanovenými v části A přílohy II”, kde jsou uvedeny další požadavky na množitelské plochy a porosty.

To ale není vše, protože článek 19 říká, že „standardní materiál je identifikovatelný prostřednictvím návěsky provozovatele“. A článek 28 určuje, že „návěsky provozovatele vyrábí a připevňuje profesionální provozovatel poté, co v rámci kontrol, odběru vzorků a testování ověřil, že rozmnožovací materiál rostlin splňuje požadavky na produkci a kvalitu vedené v článku 16“.

Článek 36 je vskutku prazvláštním článkem nařízení. Vůči neregistrovaným odrůdám je zdánlivě benevolentní a mnohými je tak i chápán a interpretován. Jenže pojem “materiál pro menšinový trh”, jenž by měl být v článku jasně vymezen, je úplně na jiných místech předdefinován pomocí pojmu “standardní materiál”.

Kousek od nás bydlí zahrádkář, který se ve svém volném čase věnuje semenaření starých a krajových odrůd rajčat. Pochopitelně nikde neregistrovaných. Semínka prodává svým známým a sousedům. Bude tedy spadat pod článek 36 tohoto nařízení. Bylo by absurdní, aby byl v této volnočasové aktivitě omezován prováděním kontrol, odběrem vzorků, testováním a opatřováním svých balíčků se semínky předepsanými návěskami. Nikdy nebude schopen dostát těmto požadavkům. Ani na to není vybaven.

Je otázkou, nakolik budou schopny vyhovět těmto předpisům semenářské organizace či menší semenářské firmy specializované na maximálně rozmanitou produkci velkého množství neregistrovaných odrůd. Náklady na vybavení potřebné k testování, provádění kontrol a odběru vzorků spolu s administrativní zátěží je budou tlačit zpátky tam, kde jsou dnes. Na pomezí zákonného jednání se všemi problémy a riziky s tím spojenými. Tam, kde bojuje o přežití Kokopelli ve Francii. Nebo v lepším případě tam, kde je Gengel u nás.

Mám vážné pochybnosti o tom, že takto nastavená pravidla budou motivovat k rozkvětu nových semenářksých organizací, semenných bank či drobných osivářských firem, které jsou tak důležité pro zvýšení biodiverzity našeho zemědělství a k vytvoření nových pracovních míst na venkově.

To jsou jen některé důvody, které mě vedou ke kritice a odmítnutní současné podoby “semínkového nařízení”.

Co s tím lze dělat?

Existuje ještě určitá šance na prosazení změn. Do 6. prosince 2013 je možné posílat europoslanci Pavlu Pocovi pozměňovací návrhy, které budou následně projednávány ve výboru ENVI Evropského parlamentu.

Po prostudování materiálů organizace Arche Noah, která se celou záležitostí dlouhodobě zabývá a patří ke kritikům nařízení, jsem zpracoval jakési minimum, které zahrnuje pět pozměňovacích návrhů týkajících se článků 36 a 2. Tohle minimum by snad mělo zajistit zahrádkářům právo na volný prodej semínek a semenářským organizacím či malým firmám prodej maximálně usnadnit, aby neregistrované odrůdy nemusely zkomírat na pomezí legálního jednání. Tohle minimum jsem poslal europoslanci Pavlu Pocovi, s nímž jsem diskutoval na blogu Margit Slimákové pod článkem Zahrádkáři nejsou v ohrožení.

Je to opravdu jen nezbytné minimum. Dalo by se udělat mnohem víc. Třeba vyjmout z oblasti působnosti nařízení produkci a pohyb osiva mezi drobnými zemědělci. Nedostatků má semínkové nařízení vícero. Ideální by bylo pečlivě si prostudovat veškeré pozměňovací návrhy od Arche Noah a osvojit si ještě mnohé další. Velmi bych ocenil, kdyby tak Pavel Poc učinil. Z materiálů je zjevné, že Arche Noah se svými 8000 členy nehájí jen své vlastní zájmy větší semenářské organizace, ale hájí i práva zahrádkářů, zemědělců a drobných semenářských firem.

A všechny ostatní, kteří dočetli až sem, prosím o následující: Stáhněte si mé pozměňovací návrhy do počítače, pročťěte je a uznáte-li za vhodné, napište europoslanci Pavlu Pocovi (kancelar@pavelpoc.cz), že se s nimi ztotožňujete.

* * *

Výchozí situace není dobrá, ale zatím existuje naděje.

Naděje na svět, v němž semenářské organizace nejsou zatlačovány do sféry ilegálního.

Naděje na svět, v němž zahrádkáři mohou na lokálních trzích a semínkových burzách nejen vyměňovat ale i prodávat semínka neregistrovaných odrůd bez obav, že za to budou stíháni státními orgány.

Naděje na svět, v němž existuje rovnováha mezi centralizovanou produkcí průmyslových osiv a rozptýlenými sítěmi semenářských organizací, zahrádkářů a drobných semenářských firem.

A pokud se naplní chmurné předtuchy a pohyb neregistrovaných odrůd mezi lidmi se nepodaří zlegalizovat, tak se, drazí čtenáři, sejdeme někde v semínkovém podzemí. A budeme sdílet samizdatové odrůdy. A budeme se radovat z každé zachráněné odrůdy, která nepadne za oběť státem řízené evoluce.

Protože odrůdy umírají.

Padají, padají jako jabloně…

O autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Je lektorem a organizátorem těchto kurzů: Semínkový kurz / Design permakulturní zahrady / Základy potravinové bezpečnosti.

Marek Kvapil / potravinovezahrady@centrum.cz