Permakulturní zahrada: 7 tipů, jak na samovýsevy

Jedním z příznačných rysů permakulturní zahrady je produkce vlastních semen alespoň u některých druhů. Tu lze zajistit buď klasickými semenářskými postupy, nebo tzv. samovýsevy, které mají výhodu nižší pracnosti.

Foto: Rostlinky lebedy ze samovýsevu. Foceno v dubnu 2012.

Samovýsevy jsou dalším z mnoha způsobů, jak v permakultuře imitovat přírodní ekosystém a spolupracovat s přírodou.

Kouzlo samovýsevů spočívá v tom, že semena nemusíte sklízet, mlátit, fermentovat, čistit, sušit ani uskladňovat. O mnohé z těchto věcí se svým způsobem stará příroda. Úkolem zahradníka je pouze vytvořit takové podmínky, které umožní rostlinám se vysemenit a semenům následně vyklíčit a vzejít.

Na samovýsevy se využívají tzv. samovýsevné rostliny, mezi něž patří klasické zeleninové druhy jako salát či rukola, léčivky jako měsíček či ostropestřec, nebo kořeninové rostliny typu kmínu či kopru. Strategie přežití těchto kulturních plodin (a jejich původních planých forem, z nichž byly vyšlechtěny) je založena na tvorbě obrovského množství semen, která se ve stovkách či tisících vytrousí do okolí a za příhodných okolností z nich vzejdou nové rostliny.

7 praktických tipů k používání samovýsevných rostlin

1) Na samovýsevy ponechejte jen ty nejpěknější a nejzdravější rostliny. Ostatní rostliny odstraňte dříve, než začnou kvést. Provedete tím základní selekci a zajistíte přenos genů těch nejodolnějších rostlin do další generace. Nemocné, zakrnělé a poškozené rostliny můžete sklidit pro vlastní potřebu.

2) Půda v bezprostředním okolí rostlin ponechaných k samovýsevu by měla být v době dozrávání semen holá, nezarostlá plevelem a nezamulčovaná, aby měla semena šanci další rok vyklíčit a ujmout se.

3) Samovýsevné rostliny můžete nechat vysemenit přímo v místě, kde rostou. To je jedna možnost. Druhou možností je vylámat z nich celé květní stvoly a vydrolit či vytřepat semena do těch koutů zahrady, kde je chcete pěstovat a sklízet příští rok. To už je vlastně první malý krok od samovýsevů směrem ke klasickému semenaření:

4) Z některých samovýsevů vyrazí rostliny ve stejném roce ještě na podzim, kdy můžete sklízet mladé saláty, polníček nebo měsíček. Zbylá část semen přezimuje v půdě a obrazí na jaře další rok.

5) Důležité je umět rozlišit mladé čerstvě vzešlé rostlinky ze samovýsevů od plevelů. Ano, i samovýsevy je někdy třeba vyplet a zbavit konkurence jiných rostlin. Pokud nejste schopni odlišit je od plevelů, máte problém. Takhle například vypadá samovýsevný záhon s mladými rostlinkami lebedy (červené kolečko) a měsíčku (modré kolečko):

6) Rostliny ze samovýsevů bývají mnohdy přirozeně vysety příliš nahusto. Aby si nekonkurovaly a daly dobrou úrodu včetně kvalitních semen na další rok, je třeba je vyjednotit.

7) Mnohé samovýsevné rostliny tvoří obrovská množství semen. Bez regulace se mohou začít nekontrolovaně šířit a zaplevelit zahradu. Je proto důležité držet je pod kontrolou a nechat vysemenit opravdu jen vybrané rostliny. V době květu či těsně po odkvětu je zpravidla poslední možnost redukce množství vytvořených semen a plochy, kterou tyto rostliny pokryjí následující rok.

(Příští týden v navazujícím druhém díle tohoto článku představím několik rostlin, které se mi osvědčily na samovýsevy.)

——————————————————————————————————————————————————

O autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Je lektorem a organizátorem těchto kurzů: Semínkový kurz / Design permakulturní zahrady / Základy potravinové bezpečnosti.