5 poznámek k pěstování podle měsíce

Některé zahradnické knihy či weby doporučují zahradničit podle lunárních cyklů. Lidé na kurzech se mě občas ptají, co si o tom myslím. Pokusil jsem se proto kriticky zhodnotit dostupné informace a svůj náhled jsem shrnul do tohoto článku.

Z českých nebo přeložených publikací doporučuje pěstování podle měsíce například příručka Česká biozahrada, nebo kniha Tradiční zahrádka od Inga-Marie Richbergové. Ze zahraničních autorů lunární zahradničení propaguje například John Jeavons ve své knize o biointenzivním zahradničení How to grow more vegetables, nebo již zesnulá Marie Thunová ve svých četných publikacích.

Právě Marie Thunová patřila mezi nejznámější a nejvlivnější propagátory pěstování podle měsíce. Od šedesátých let minulého století vydávala Kalendář výsevních dnů, který byl překládán do různých jazyků. U nás ho v českém překladu vydává Svaz PRO-BIO.

Má první a třetí poznámka k pěstování podle měsíce se proto týkají práce Marie Thunové. Druhá poznámka se týká lunárních experimentů obecně. Čtvrtá poznámka se týká vědeckých poznatků o vlivu měsíce na rostliny a pátá jejich využití pro zemědělskou praxi.

1) Experimenty Marie Thunové nejsou průkazné

Jedny z nejznámějších „lunárních“ experimentů, které měly prokázat vliv měsíce na zemědělskou činnost, prováděla od padesátých let minulého století Marie Thunová. Z těchto experimentů potom odvodila “teorii trigonů” o vlivu měsíce na rostliny podle jeho polohy ve znamení zvěrokruhu, na jejímž základě se vypočítává populární Kalendář výsevních dnů.

Nepodařilo se mi bohužel dostat se k původním experimentům Marie Thunové z padesátých a šedesátých let, na jejichž základě zformulovala svou teorii. Na internetu je nicméně dostupná její kniha The Biodynamic Year, která vyšla anglicky v roce 2007. Způsob argumentace a popis experimentů v této knize vrhá stín pochybností na celou její teorii.

Abych svou skepsi doložil, vybral jsem z knihy tři citace popisující některé z jejích experimentů.

„Vyseli jsme ředkvičky v deseti různých konstelacích. Nejlepší sklizeň byla u těch, které jsme vyseli, když byl měsíc ve znamení Panny nebo Kozy. Nejhorší výsledky byly z výsevu v uzlových dnech Merkuru. Zjistili jsme, že vysévání ředkviček, když je měsíc v perigeu (nejblíže zemi) má za následek jejich praskání a pukání.“ (str. 4)

To samozřejmě nelze brát jako důkaz toho, že výsev v době, kdy měsíc je ve znamení Panny či Kozy, zvyšuje výnosy. Výnosy ředkviček jsou ovlivňovány například dobou sklizně, délkou dne, teplotou a dalšími faktory, které se v čase mění podobně jako pohyb měsíce po obloze. Vliv těchto faktorů by bylo třeba nejprve vyloučit, abychom to mohli svést na měsíc. Což není vůbec snadné. Rovněž příliš důvěryhodné není, když autorka svádí praskání ředkviček automaticky na měsíc v perigeu, aniž by zvážila známé příčiny tohoto jevu, jako je nepravidelná závlaha či přezrávání.

Na straně 10 v knize najdeme dvě fotografie růží pěstovaných v květináčích. Popisek k první fotografii říká: „V tomto pokuse jsme vysadili řízky růží na listové dny. Řízky rychle zakořenily, ale zpočátku nevytvořily žádné květy.“ Komentář u druhé fotky praví: „Docela jiný obrázek vytane, pokud jsou řízky vysazeny na květové dny, když je měsíc ve znamení Blížence. Vykvetou velice rychle a hojně.“

Na první pohled jasný důkaz zdokumentovaný fotograficky. Ale při malinko kritičtějším pohledu nám chybí i ty nejzákladnější informace o tom, kdy byly řízky vysazeny, kdy začaly kvést, jaké bylo počasí, jak často byly zalévány, zda byly či nebyly hnojeny. Bez těchto informací není možné vyloučit vliv jiných nelunárních faktorů, které mohly být tou skutečnou příčinou rychlejšího kvetení.

Poslední citace z knihy jde ovšem ještě mnohem dál:

„Od Velkého Pátku do Bílé Soboty nepracujeme na zahradě vůbec. Při mnoha pokusech jsme opakovaně zjistili, že jakýkoli druh zahradnických prací v této době, včetně sklizně, neprospívá lidem ani rostlinám. Vyklíčí méně semen, plody jsou menší, kvalita zemědělské produkce je horší a léčivá síla bylin je menší. Mnohokrát jsme nad tím přemýšleli a vždy jsme nakonec dospěli k přesvědčení, že kosmická událost na Golgotě pronikla a naplnila Zemi a rostliny jsou toho každoročně účastny.“ (str. 12)

Tohle tvrzení dokládá autorka experimentem, kdy sklízela několik dní po sobě pampeliškové květy a kopřivy, byliny z každého dne nasušila a uvařila z nich čaj, jímž potom zalévala pšeničná zrna v květináčích. Jen málo zrn zalévaných čajem z bylin sklizených na Velký pátek a Bílou sobotu vyklíčilo.

Opět ani náznak zamyšlení nad možným vlivem jiných „nekosmických“ faktorů na klíčivost pšenice.

Marie Thun má zjevně tendenci vysvětlovat nezdary či úspěchy v pěstování primárně tím, čemu sama subjektivně věří a co bychom měli při objektivním zkoumání reality vždy uzávorkovat na prvním místě. Zdá se, že při interpretaci svých experimentů téměř nevěnuje pozornost tomu, co by mohlo její „kosmické“ vidění světa vyvrátit.
Dopouští se tím argumentačního faulu, jemuž se říká „konfirmační zkreslení“. To se projevuje nevědomou tendencí ověřovat si své výchozí názory POUZE na základě informací, které je potvrzují a tendencí přehlížet ty informace, které by je mohly vyvrátit.

2) Experimentální prokazování vlivu měsíce na zemědělství obecně není triviální

Experiment je pro zahradníka velice užitečným nástrojem, který může zefektivnit proces učení a získávání nových poznatků o zahradě. Experiment dokáže poskytnout věrohodné odpovědi na některé otázky, které si klade každý zvídavý zahradník.

Experiment v biologických vědách je obvykle založený na srovnávání, kdy porovnáváme experimentální vzorek se vzorkem kontrolním. Základní metodické pravidlo říká, že podmínky pro oba vzorky musejí být stejné s výjimkou zkoumaného činitele.

Srovnáváme-li například vliv mulčování na pěstování rajčat, založíme dva záhony a zajistíme pro ně stejné podmínky. Založíme je tedy ve stejný den na stejně prosluněných místech zahrady se stejným typem stejně vyhnojené či nevyhnojené půdy, použijeme stejnou odrůdu rajčat, budeme je stejným způsobem zalévat a hnojit. Jediné, v čem se budou experimentální a kontrolní záhon lišit, bude použití a nepoužití mulče.

Zajištění stejných podmínek je zcela klíčové k tomu, abychom mohli vyloučit vliv jiných činitelů na výsledek experimentu. Abychom měli co největší jistotu, že například právě mulč má za daných podmínek za následek pozdější napadení rajčat plísní bramborovou a vyšší výnosy.

Zkuste podle těchto pravidel naplánovat amatérský experiment zkoumající vliv měsíce například na výnosy ředkviček a velice rychle narazíte na problém.

Působení měsíce není možné zrušit. Nemůžeme tedy ve stejný čas vytvořit dva stejné záhony, z nichž jeden bude vystaven vlivu měsíce a druhý nikoli. Protože víme, že působení měsíce na Zemi se mění v čase, můžeme maximálně založit dva stejné záhony v různých fázích měsíčního cyklu a tedy v různou dobu. Tím ovšem porušíme základní pravidlo experimentování, které říká, že podmínky experimentálního a kontrolního vzorku musejí být stejné s výjimkou zkoumaného činitele. V přírodě podmínky v různých časech nejsou nikdy stejné. Mění se teplota půdy i vzduchu, intenzita slunečního záření, délka dne, oblačnost, tlak, srážky, výskyt mrazíků, přítomnost a aktivita patogenů, aktivita opylovačů, působení mykorhizních hub či jiných symbiotických organizmů apod.

Všechny tyto proměnné mohou mít vliv na výsledek experimentu. Pokud nejsme schopni mít je pod kontrolou, měli bychom je alespoň pečlivě popsat, zaznamenat, zohlednit jejich vliv při hodnocení experimentu a připustit, že za lepšími či horšími výnosy nejsou jen měsíční cykly, nýbrž třeba právě zesílení či zeslabení některé z těchto proměnných.

Metodická chyba většiny amatérských experimentů prokazujících vliv měsíce na zemědělskou produkci souvisí právě s tím, že vůbec nejsou zohledňovány vlivy jiných faktorů, které se mění v čase, podobně jako se mění působení měsíce. Vyšší výnosy, lepší skladovatelnost či rychlejší růst jsou automaticky přičítány vlivu měsíce, aniž by byla zohledněna alternativní vysvětlení. Tím, že jsou nelunární vlivy ignorovány, ztrácejí experimenty lunárních zahradníků na věrohodnosti a průkaznosti.

3) Teorie výsevních dnů Marie Thunové byla většinou dalších výzkumů zpochyněna a nelze ji považovat za vědecky potvrzenou

Vraťme se ještě na chvíli zpátky k Marii Thunové, k jejím výsevním dnům a teorii trigonů.

Podle Marie Thunové se rostliny skládají ze čtyř hlavních orgánů, přičemž každý orgán souvisí s jedním ze čtyř klasických živlů:

Plody a semena = OHEŇ (nebo teplo).
Květ = VZDUCH (nebo světlo).
List = VODA
Kořen = ZEMĚ

Kruh dvanácti znamení zvěrokruhu je složen ze čtyř „trigonů“ (přibližně rovnostranných trojúhelníků), přičemž každý z nich spadá pod jeden ze čtyř živlů. Každý z těchto trigonů navozuje příznivé podmínky pro rozvoj odpovídajícího rostlinného orgánu. Pokud setí či sázení provedeme, když je měsíc v daném trigonu, související orgány rostlin se budou vyvíjet lépe, zatímco nesouvisející orgány hůře.

Na základě toho se potom počítají tzv. „výsevní dny“ například pro listovou, kořenovou či plodovou zeleninu.

V letech 1968 – 1999 bylo zrealizováno 81 experimentů, které testovaly teorii Marie Thunové. I když se tyto experimenty liší co do kvality a metodologické přísnosti, zajímavá je celková bilance experimentů potvrzujících (+) a vyvracejících (-) teorii výsevních dnů:

1 + Schwarz 1968 (potatoes) [Lebendige Erde 1969(?)]
6 – Boguslawski & Debruck 1968-69 (barley, potatoes) [unpublished]
2? – Koepf 1970’s (weeds) [unpublished]
3 + Wildfeuer 1970 (carrots, beets, calendula) [unpublished]
1 + Abele 1970 (barley) [dissertation (Giessen)]
1 + Abele 1971 (oats) [dissertation (Giessen)]
1 – Bockemuehl 1971 (groundsel) [unpublished]
1 + Abele 1972 (carrots) [dissertation (Giessen)]
2 – Graf 1973-74 (potatoes) [dissertation (Zuerich)]
1 + Abele 1974 (radishes) [Leb. Erde 1975(6)]
1/1 +/- Graf 1975 (radishes) [dissertation (Zuerich)]
1 ? Kollerstrom/Muntz 1975 (beans) [Star & Furrow #63]
1 + Kollerstrom/Muntz 1976 (potatoes) [Biodynamics #185]
1/1 ?/- Kollerstrom/Bishop 1976-77 (lettuce) [Mercury Star Journal 4(1)]
10 – Abele 1977-79 (10 weed species) [unpublished]
8 – Spiess 1977-85 (rye) [dissertation (Kassel)]
4 – Spiess 1978-81 (carrots) [dissertation (Kassel)]
1 – Kollerstrom/Bishop 1978 (radishes) [Science Forum #2]
5/1 -/+ Luecke 1979-81 (oats, potatoes) [dissertation (Giessen)]
3 – Spiess 1979-80, 1982 (radishes) [dissertation (Kassel)]
4 – Spiess 1979, 1982-84 (beans) [dissertation (Kassel)]
3 – Spiess 1980-81, 1983 (potatoes) [dissertation (Kassel)]
2 ? Kollerstrom/Temple 1982 (radishes, lettuce) [unpublished]
6 + Lust [1984] (6 vegetables) [Leb. Erde 1984(6)]
1? – Baker [1984] (drop-picture method) [unpublished]
4 – Danek-Jezik [1987] (root & leaf crops) [Austrian academic journal]
1? – Soltysiak [1989] (unknown) [unpublished]
1 – Goldstein 1997 (carrots) [unpublished]
2 ? Adams 1998-99 (garlic) [unpublished]

(Zdroj zde.)

Z celkového počtu 81 experimentů 58 teorii Marie Thun vyrátilo, 17 ji potvrdilo a 6 dospělo k nejasným závěrům.

Zřejmě nejrozsáhlejší a vědecky nejdůkladnější experimenty provedl Hartmut Spiesse, jehož práce vyšla německy v roce 1994 ve dvou svazcích a čítá více než 550 stránek. Některé jeho výzkumy vyšly anglicky.

Spiesse své experimenty plánoval na principech replikace a blokového designu, které se používají k vyloučení zkreslujícího vlivu jiných činitelů (nelunárních faktorů). Příkladem mohou být jeho experimenty s ředkvičkami a žitem, které trvaly až osm let a které zpochybnily teorii výsevních dnů Marie Thun.

Pozoruhodné je, že Spiess své experimenty plánoval ve spolupráci s Marií Thunovou a očekával, že bude schopen její teroii během několika let potvrdit. Když se mu to nepovedlo, pokračoval v experimentech dalších šest let, ale bez úspěchu. Žádný důkaz potvrzující souvislost mezi polohou měsíce na obloze v různých znameních zvěrokruhu a lepším či horším růstem dotčených orgánů rostlin nenašel. Nenašel ani žádný důkaz škodlivého vlivu měsíce v perigeu.

Kromě toho Spiess zrevidoval data některých starších experimentů, které potvrzovaly teorii Marie Thun a našel v nich chyby či nepřesnosti. Například ve výzkumech Abeleho – viz výčet výše.

4) Měsíc může mít přesto vliv na růst rostlin

Ačkoli Hartmut Spiesse svými výzkumy zpochybnil lunární teorii Marie Thun, podařilo se mu experimentálně opakovaně prokázat, že existuje nějaká souvislost mezi měsíčními cykly a klíčivostí semen, výnosy a skladovatelností zemědělských plodin.

Jeden pětiletý experiment například ukázal, že ječmen vysetý před úplňkem klíčí o 7% lépe oproti průměrné klíčivosti, zatímco ječmen vysetý před novem o 8% hůře. Další vývoj rostlin nicméně tento rozdíl vynuloval a na celkové výnosy neměla klíčivost žádný vliv.

V experimentech s ředkvičkami dosáhly nejvyššího výnosu (+ 20%) ty, které byly vysety, když byl měsíc v perigeu (nejblíže Zemi).

Tříletý experiment s mrkvemi ukázal o 14% vyšší výnosy oproti průměru u mrkví vysetých jeden až tři dny před úplňkem a přibližně o 10% lepší skladovatelnost. Mrkve vyseté před novem měly o 11% horší skladovatelnost oproti průměru. Spiesse provedl paralelně s mrkvovým experimentem experiment s brambory, který ukázal zcela opačný závěr: Brambory vysazené před úplňkem měly o 11% procent nižší výnosy.

Spiesseho experimenty tedy prokazují souvislost mezi měsíčními cykly (apogeum-perigeum, úplněk-nov) a výnosy, skladovatelností či klíčivostí zemědělských plodin. Tato souvislost je ovšem specifická pro každý pěstovaný druh. Některé plodiny je výhodnější vysévat před úplňkem (mrkev), jiné před novem (brambory) apod. Každý rostlinný druh reaguje na různé měsíční cykly různě. To může mimochodem dle Spiesseho vysvětlovat existenci různých lunárních (výsevních) kalendářů.

Některé vědecké studie z nedávné doby prokazují pouze korelativní vztah mezi měsíčními cykly a růstem kořenů, nebo pohybem listů u fazolí či huseníčku rolního. Korelace znamená, že mezi měsíčními cykly a růstem rostlin existuje nějaká souvislost, která ovšem nemusí mít nutně kauzální povahu.

Co se týče starších výzkumů (do roku 1946) prokazujících vliv měsíce na růst rostlin, podle prestižního vědeckého časopisu Nature žádné s výjimkou experimentů L. Kolisko takový vliv neprokázaly a pokud ano, tak dospěly k závěru, že je natolik mlhavý, že nemá žádnou hodnotu pro praktické využití. Pouze experimenty, které prováděla ve Stuttgartu letech 1926 – 1935 L. Kolisko, prokázaly vliv měsíce na růst zemědělských plodin. Rostliny vyseté dva dny před úplňkem lépe klíčily, rostly bujněji a dosahovaly vyšších výnosů ve srovnání s těmi, které byly vysety před novem. Plného účinku na rostliny dosahoval měsíc ovšem jen tehdy, když v době klíčení pršelo, nebo byla semena zavlažována.

5) Poznatky o vlivu měsíce na rostliny mají jen malý a omezený význam pro zemědělskou praxi

Klíčovou otázkou je, co z výše uvedených výzkumů plyne pro zemědělskou praxi.

Víme, že měsíc má vliv na klíčivost, na výnosy a skladovatelnost zemědělských plodin. Dále víme, že tento vliv není příliš velký. Dle výzkumů H. Spiesseho se pohybuje v rozmezí 5 – 20% oproti průměrným hodnotám. Abychom tohoto vlivu mohli využít, musíme rostliny vyset či vysadit v poměrně úzce vymezeném termínu jednoho až tří dnů v daném měsíci. To je dost výrazné omezení a je otázkou, za jakých podmínek se vyplatí tohle omezení podstoupit. Shledal jsem následující podmínky:

• Ve vhodný lunární termín musím mít volný čas. Pokud volno nemám, výsev provedu raději v lunárně nevhodný den, než abych čekal celý další měsíc například na nový úplněk.

• Na vhodný lunární termín nesmí být půda příliš vlhká. Do vlhké půdy nejsem schopen nic vyset. Například na jaře v březnu obvykle není mnoho dnů, kdy půda nasáklá zimní vláhou vyschne natolik, že se dá připravit k osetí. Pokud se tyto dny nekryjí s vhodným lunárním termínem, je lepší měsíc ignorovat.

• V květnu při výsadbě rajčat, paprik, dýní a jiných teplomilných rostlin nesmí vhodný lunární termín pro příslušnou plodinu vycházet na začátek ani na konec měsíce. Výsadba koncem dubna či začátkem května je příliš riziková z důvodu hrozícího výskytu přízemních mrazíků. Výsadba koncem května je zbytečně zpožděná a není vůbec jisté, že vliv měsíce dokáže tohle zpoždění vykompenzovat.  Podmínkou tedy je, aby vhodný lunární termín (úplněk, perigeum apod.) vycházel přibližně na polovinu měsíce.

• Obecně formulováno: Na vhodný lunární termín musí být počasí vhodné k výsevu či výsadbě. Vysadím-li totiž ve vhodný lunární termín ale za špatného počasí, lze pravděpodobně očekávat horší výsledek, než vysadím-li v nevhodný lunární termín ale za příhodného počasí. Počasí má zkrátka větší vliv, než měsíc a mělo by tudíž dostat přednost.

Závěrečné shrnutí

I když se za příhodných okolností vyplatí řídit se podle měsíce, mnohem důležitější je řídit se podle slunce a (předpovědi) počasí. Protože neexistuje korelace mezi počasím a fázemi měsíce, respektováním počasí často zároveň musíme ignorovat vliv měsíce. I proto jsem primárně zastáncem pěstování podle slunce a pouze příležitostně, pokud vůbec, také pěstování podle měsíce.

Uspokojivých výsledků v permakulturní zahradě lze dosáhnout i bez respektování měsíčních cyklů. Ovšem nebrat při zahradničení ohled na slunce a počasí může vést v některých případech k totálnímu nezdaru a neschopnosti cokoli vypěstovat. Měsíc zdaleka nepředstavuje takovou hrozbu!

——————————————————————————————————————————————————

O autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Je lektorem a organizátorem těchto kurzů: Semínkový kurz / Design permakulturní zahrady / Základy potravinové bezpečnosti.