Semenaření je prastré umění, které s nástupem průmyslového zemědělství téměř upadlo v zapomnění. Málokdo si dnes pěstuje vlastní semínka, když je lze snadno pořídit v obchodě. Tady jsou čtyři důvody, proč se semenaření věnovat.
1. Adaptace. Když každý rok sklidíte semínka pouze z těch nejlepších rostlin a na jaře je znovu zasejete, můžete časem vytvořit odrůdu, která je adaptovaná na podmínky ve vaší zahradě. Dostane se do souladu s půdou, místním klimatem, místními populacemi bakterií (zlých i hodných), s vaším jedinečným stylem zahradničení atd. Tyto tzv. „krajové“ nebo „rodinné odrůdy“ byly dříve běžné. Dnes jsou spíš vzácností, neboť průmyslové zemědělství dokáže díky chemickým prostředkům měnit prostředí natolik, že nepotřebuje lokálně adaptované odrůdy. Pro účely permakulturního zahradničení, které chemii nevyužívá, jsou vlastní adaptované odrůdy mnohem vhodnější než ty průmyslové.
2. Zachování starých odrůd. Staré odrůdy jsou nehybridní a volně opylované odrůdy plodin, které se u nás původně běžně pěstovaly. V každé zahradě, na každé usedlosti. Po Druhé světové válce byly nahrazeny moderními často hybridními odrůdami zemědělských plodin, které se prakticky nedají semenařit (což je výhodné pro semenářské společnosti, které je produkují). Rozšířením moderních průmyslových odrůd došlo k tomu, že lidé přestali na svých zahradách a pozemcích původní staré odrůdy pěstovat. Což způsobilo zmizení podstatné části těchto odrůd a erozi genofondu v zemědělství. Genetická eroze přitom stále pokračuje. Každý rok mizí další a další staré odrůdy. Mnohé jsou ohroženy zánikem a nevšimne-li si jich nikdo, kdo by je začal pěstovat, zaniknou.
Obr. výše: Fazole “kamínkové”. Zřejmě stará odrůda tyčkových fazolí původem ze Zakarpatské Ukrajiny.
Každá stará odrůda přitom představuje obrovskou hodnotu: zhmotňuje myšlenky, potřeby a úsilí lidí, kteří se o ni v minulosti starali. A hlavně obsahuje cenné geny a jejich jedinečné kombinace, které přispívají ke genetické rozmanitosti zemědělství a které s jejím zánikem nenávratně mizí v propasti evoluce. Kontinuálním semenařením lze tyto staré odrůdy zachránit a uchovat pro další generace.
Na staré odrůdy lze dnes narazit velmi vzácně. Přesto existuje několik způsobů, jak se k nim dostat. Je možné si takovou odrůdu vyžádat z genové banky, která by ji měla za určitých podmínek vydat. Nebo ji lze objednat u nějaké organizace, která se věnuje uchování starých odrůd. U nás je to například Gengel, za hranicemi v Rakousku potom Arche Noah. Nebo ji lze získat od někoho, kdo ji ještě stále pěstuje. Což je ovšem stále vzácnější jev.
3. Nezávislost na semenářských korporacích. Jaký je rozdíl mezi semínky od Sema a semínky z vlastní zahrádky? Na první pohled žádný. Ve skutečnosti ale může být veliký.
Velké semenářské společnosti, které ovládají trh s osivy, šlechtí plodiny pro účely průmyslového zemědělství. Tedy pro účely, které jsou často v rozporu se záměry permakulturního a samozásobitelského pěstování.
Průmyslové odrůdy jsou šlechtěny tak, aby obrovskou úrodu tvarově i barevně identických plodin bylo možné sklidit mechanicky v jeden jediný den. Pro samozásobitele přitom může být výhodnější průběžná ruční sklizeň. Na zahradě potřebujeme například rostliny odolné proti plevelům. U průmyslových odrůd není taková vlastnost důležitá, neboť plevele se likvidují herbicidy. Průmyslové odrůdy jsou naopak šlechtěny na odolnost vůči chemickým postřikům, což je pro permakulturního zahradníka naprosto zbytečná vlastnost. A tak by se dalo pokračovat.
Semenaření, protože je nezbytně spjato se selekcí a šlechtěním, má tu výhodu, že si sami určujete vlastnosti odrůd podle svých vlastních preferencí. Vkládáte do semínek své myšlenky a nemusíte již přijímat myšlenky cizích šlechtitelů pracujících pro semenářské korporace. Kromě toho je závislost na několika málo centralizovaných zdrojích osiva značně riziková. Pokud by z nějakého důvodu tyto zdroje selhaly, nebudou mít zahrádkáři ani zemědělci co zaset.
4) Osivo zdarma v hojném množství. Semínka něco stojí. Pokud chcete vypěstovat větší množství kukuřice nebo fazolí, které by pokrylo vaši spotřebu na celý rok, potom vám nebude stačit ani deset balíčků z obchodu. Budete potřebovat tisíce semínek. Takové množství se už vyplatí nasemenařit, neboť nákup by mohl přijít pěkně draho. A pěstováním vlastního jídla chceme mimo jiné i ušetřit nějaké peníze.
Obr. výše: Semínka rukoly po vymlácení.
Jakmile začnete semenařit plodiny, jejichž jedlou částí nejsou semena (např. salát, mrkev, rukola), brzy zjistíte, že máte mnohem více semínek, než kolik jich sami spotřebujete. Z jediné rostliny salátu můžete získat stovky, možná tisíce miniaturních semínek. Logickým vyústěním takového stavu je sdílení semínek s ostatními. Tady už ale vstupuje do hry evropská a česká legislativa, která tzv. „uvádění osiva do oběhu“ poměrně brutálním způsobem reguluje. Je to docela složitá záležitost, v níž se momentálně snažím zorientovat. Časem bych k tomu rád napsal víc.
————————————————————————————————————————————————
O autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Je lektorem a organizátorem těchto kurzů: Semínkový kurz / Design permakulturní zahrady / Základy potravinové bezpečnosti.
Děkuji za moc hezký článek. Pokouším se některé plodiny semenařit. Něco mám z Gengelu, jiné nehybridní plodiny původně od semenářských firem. Jako užitečnou příručku považuji tu knížku od Gengelu Pěstujeme si vlastní semínka – moc mi pomáhá.
V legislativě se také moc neorientuji, bylo by fajn moci šířit semínka. Na druhou stranu chápu autorskou a licenční ochranu odrůd – tedy když někdo do vyšlechtění nové odrůdy vložil čas a nemalé finance, tak chce, aby se mu to vrátilo a vydělalo na další práci. Také chápu snahu zamezit šíření chorob a škůdců šiřitelných osivem. Proto já zatím semínka rozdávám známým nebo směňuji za jiná. Ale také by se mi hodila možnost přebytečné osivo již vlastní selekce moct prodávat, takže uvítám, podaří-li se vám prokousat se legislativou a objevit nějaké možnosti pro malopěstitele.
Děkuji a zdravím. Silvie
Děkuji za komentář, vidím to podobně jako Vy:-) Klíčový je zde zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby a v něm potom pojem “uvádění do oběhu”. Dle tohoto zákona znamená prodej “uvádění do oběhu”, takže prodej semínek lze legálně provozovat jen za podmínek stanovených zákonem. Běžný zahrádkář nemá šanci těmto podmínkám dostát. Otázka, kterou momentálně řeším je, zda-li je darování nebo výměna semínek rovněž uvádění do oběhu. Protože pokud ano, potom by nebylo běžným způsobem legálně možné semínka někomu ani darovat ani je s někým vyměnit. A z dosavadní komunikace s ÚKZUZ jsem nabyl dojmu, že darování i výměna semínek jsou tímto státním orgánem považovány za uvádění do oběhu. Ale zatím si to stále vyjasňuji, takže nechci dělat ukvapené závěry. Pokud tohle čte nějaký právník, který by byl ochoten poradit, budu vděčný za jeho pomoc/právní názor. Ať mi prosím napíše na: potravinovezahrady@centrum.cz
Myslím, že vzhledem k neustálému utahování opasku svobod (díky lobby korporací) nastal čas určité věci prostě dělat, přestože je nějaký zákon či nařízení (EU) zakazuje a přiděluje pouze kamarádům zákonodárců (s razítkem). Mám na mysli hlavně věci, které jsou dány tradicí naší země, což semenaření a samozásobitelství po několik století zcela určitě bylo. I v zákonech pro tuto činnost existuje “díra” ve formě vyjádření občanské neposlušnosti, proti zákonům narušujícím základní lidské svobody.
Ano, občanská neposlušnost je krajní možností. Následky takového jednání ale těžko předvídat. Člověk se tím může dostat do pěkného průšvihu. Je opravdu sdílení semínek základním lidským právem garantovaným Listinou základních práv a svobod?
Tento zákon o uvádění do oběhu se vůbec nedodržuje a naštěstí ani netrestá. Osobně znám alespoň 10 eshopů, které prodávají semínka z vlastní produkce a nejsou dotyčný zákon schopny dodržovat a přitom fungují mnoho let.
Anonymní: Otázkou je, zda-li si uvědomují, co dělají. Akt občanské neposlušnosti je vědomým aktem a kdo se ho dopouští, měl by být připraven nést jeho následky. Tyto obchůdky riskují, že jim semínka budou zkonfiskována, činnost zakázána a hlavně pokutu ve výši až 1 000 000 kč za přestupek uvádění do oběhu rozmnožovacího materiálu, který nesplňuje podmínky dané zákonem. Kdykoli, každý den jsou pod existenční hrozbou. Stačí, aby se znelíbily někomu na ÚKZÚZu nebo některé z velkých semenářských firem…
Naprostý souhlas, ale toto je stav v celé Evropě. Ve Španělsku, Holandsku, Německu nebo Finsku a určitě i jinde tyto obchůdky jsou také a přesto fungují. Po Evropě se již delší dobu šíří petice za možnost takového prodeje, protože právě jedna semenářská firma se snaží proti nim bojovat.
Ano, prakticky v celé Evropě, snad s vyjímkou Švédska, je prodej semínek, která nesplňují podmínky dané zákonem, k čemuž stačí, když se nejedná o odrůdy registrované ve Státní odrůdové knize nebo ve Společném katalogu odrůd, nelegální. A minimálně jedna menší rodinná semenářská firma na to již doplatila, totiž Kokopelli ve Francii.
Podle zmíněného zákona se rozumí:
i) uváděním do oběhu obchodní skladování, prodej, nebo jiný způsob převodu nebo přechodu rozmnožovacího materiálu na jinou osobu, pokud jsou tyto činnosti prováděny za účelem jeho obchodního využití, přičemž za uvádění do oběhu se považuje rovněž nabízení k prodeji; za uvádění do oběhu se nepovažuje výroba nebo úprava rozmnožovacího materiálu u jiné osoby, která není spojena s převodem nebo přechodem rozmnožovacího materiálu, a poskytnutí rozmnožovacího materiálu pro šlechtitelské, výzkumné a pokusné účely.
Bezplatné předání osiva spadá pod “jiný způsob převodu nebo přechodu rozmnožovacího materiálu na jinou osobu” a pokud není realizováno za účelem obchodního využití (tj. dotyčná osoba využije osivo jen pro vlastní potřebu), mělo by být vše OK. Samozřejmě podle mého laického právního názoru…
Na právním oddělení ÚKZÚZ argumentují takto: Výměna i darování semínek znamenají převod vlastnictví k rozmnožovacímu materiálu a tudíž se jedná o uvádění do oběhu a tyto činnosti lze provádět jen způsobem stanoveným v zákoně 219/2003 Sb.,
Ano, o převod vlastnictví se jedná, nicméně není splněna podmínka provádění této činnosti “za účelem jeho obchodního využití”. Tady jsme s právním odd. ÚKZÚZ zjevně ve při (nebo vepři? :-))
Zcela správně jste v diskuzi použil citaci ust. § 2 odst.1, písm. i) zákona č. 219/2003 Sb. o uvádění do oběhu osiva a sadby. Z dikce tohoto ustanovení explicitně vyplývá, že hmotně právní podmínkou pro podřazení pod režim zákona o uvádění osiva a sadby do oběhu je (zásadně!) jen obchodní využití takové komodity – viz “obchodní skladování” -rozuměj úplatné skladování za účelem dalšího prodeje , “prodej”, “nebo jiný způsob” – ale ten jen za podmínky obchodního využití – například směna. Pozor – i směna nějaké věci za věc jinou je formou obchodu). Nejen právní, ale i prosté “selské” vědomí každého se jistě samo vyrovná s nehorázným výkladem zákona ze strany UKZÚZu, který (alespoň podle příspěvku) považuje darování i výměnu semen, event. sadby za případy podléhající režimu zákona 219/2003! Takové tvrzení považuji za excelentní příklad dokonalého právního bezvědomí.
Děkuji za komentář, ale je-li i výměna semen za semeno obchodní využíván rozmnožovacího materiálu, protože výměna je jedna z forem obchodování, potom výměna prostě musím spadat pod zákon 219/2003… Takže moc nechápu, jak jste to myslel..
Problém je v tom, že nikde není žádná definice pojmu “obchodní využívání” a není tedy vlastně jasné, jaké všechny činnosti pod tento pojem spadají. Je v tom právní nejistota.
Dobrý den,
přiznám se, že se mi rovněž líbí ta část “ za účelem obchodního využití“ , o které lidem vyměňujícím kytky a semínka zrovna nejde (tedy, ještě jsem neměla tu čest přesvědčit se o opaku). Takže snad opravdu zákon neporušují (další laický hlas) – navíc mi nejde na rozum praktické uplatňování zákona, nechci nijak podceňovat naše orgány, ale tohle neuhlídají, pokud lidé budou chtít měnit a rozdávat. Navíc, darování rostlinek protizákonné není, jen nepohodlné, pokud není příjemce ze sousedství. Takže se mi tu ztrácí smysl, stačí pár dní…
No, jsem zvědavá, prosím, dejte vědět, ať se stihnu zásobit, než mě chytí ;-).
Díky
Dobrý deň. Chcem sa opýtať či by ste mi vedeli nejako poskytnúť zopár semienok základných plodín, ktoré by som si mohol potom sám rozmnožovať. Veľmi ma trápi celá táto tragédia, ktorá sa odohrala v našich krajinách (CZ-SK). Ešte pred 10 rokmi keď som bol mladší u nás na dedine babičky zbierali, sušili, semená a každý rok na záhrade z nich pestovali krásne úrody. Táto stará generácia odišla. Dnes sa dajú semiačka nájsť iba v obchodoch. Tieto hybridy F1 sa nedajú ďalej pestovať.
Som mladý 20 ročný ekofarmár. Od malička som vyrastal na farme. Pestujeme spolu s rodičmi však len zemiaky, starú odrodu ovsu, žita. V posledných rokoch sme bezhlavo prijali ponuku od JHR (spolok jednotlivo hospodariacich rolnikov, je to organizacia pre nich) semená, ktoré boli najprv zdarma. Z týchto odrôd keď zožneme a zasejeme, sú strašne slabé úrody. Teraz nás to núti kupovať každý rok novú pšenicu alebo tricitale.
Chcel by som začať pestovať viacej druhov zelenín a ovocia, preto sa obraciam na vás. Napíšte mi prípadne na mail : minic8@azet.sk alebo odpíšte tu. Veľmi sa mi páči vaše úsilie, stránka a spôsob akým sa staviate ku pôde-zemi-nášmu životu. Preto vám budem veľmi vďačný ak by ste mi vedeli poslať nejakým balíčkom zopár semien s každého druhu, ktorý je možné znovu zasiať po zbere.
S pozdravom Dominik J.
Dobrý den,
děkuji za komentář. To, co popisujete, vypadá na hybridní (F1) osivo, které se k semenaření vůbec nehodí, protože si v dalších generacích neudržuje vlastnosti svých rodičů.
Co se týče semínek, tak sice mám nějakou svou kolekci s několika odrůdami, ale semínka neprodávám. Mnohem větší nabídku najdete na stránkách Gengelu: http://gengel.webzdarma.cz/katalog_2014/SPOJENY_KATALOG_2014.html Zkuste si projít seznam jeho plodin a myslím, že tam najdete spoustu zajímavých odrůd vhodných k semenaření…
Ať se daří!
Ďakujem za info.
Toto by ste si mali prečítať. Tento článok som si prečítal dnes a ostal som neskutočne zdesený, sklamaný kde to žijeme. Je to horšie ako diktatúra, či fašizmus. Nemôžem tomu uveriť.
http://www.pluska.sk/spravy/ekonomika/koniec-zahradkarov-malych-farmarov-eu-pripravovany-zakon-ich-fakticky-zlikviduje.html
A tu je to z českého servera. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Evropska-unie-chce-pry-fakticky-zakazat-zahradkareni-a-male-farmareni-292176
Pekný článok, ja by som len chcel dodať, že vlastné zabezpečovanie si svojich semien je úplne prirodzené a pokiaľ by aj zákon chcel obmedziť slobodu, tak proste musíme to robiť ako Gándhy. Teda to ignorovať. Kto mi už zabráni vymeniť alebo darovať nejaké semienka?
Howdy, tidy web site you’ve at this time there.|
Nepochopim jak si muze nekdo privlastnovat seminka z odrud ktere proste odjakziva rostou -je to vec prirody – a to ze je nekdo slechtil je vec druha ale nedava mu to pravo jej vlastnit -bohuzel zakony mluvi jasne -je to opet byznys .Velke firmy s nami hybou .