Jak číst knihu Nezdolný zahradník

Majitel nakladatelství Dharmagaia, pan Kolíbal, mě požádal, abych napsal předmluvu k českému vydání knihy Nezdolný zahradník, kterou osobně považuju za jednu z nejlepších knih věnovaných zahradničení a potravinové soběstačnosti.

Předmluvu jsem nazval Jak číst knihu Nezdolný zahradník a najdete ji níže.

Knihu Nezdolný zahradník si můžete objednat na mém e-shopu permaseminka.cz a dostanete k ní zdarma jedno balení semen dýňové odrůdy Sweet Meat Oregon Homestead, o níž se v knize dočtete a kterou vyšlechtila autorka knihy Carol Deppe. Nákupem knihy podpoříte tento odvážný vydavatelský počin. Pokud se kniha bude dobře prodávat, je možné, že se časem dočkáme českého překladu i dalších knih od Carol Deppe či jiných kvalitních autorů.

Jak číst knihu Nezdolný zahradník

Až odrůdy, které jsou v této knize popsány, vyklíčí a vzejdou ve Vaší zahradě, až je sklidíte a ochutnáte, až z nich uchováte semínka a další rok je znovu vysejete, budete to právě Vy, milí čtenáři, kdo bude psát další kapitolu příběhu, do něhož vedou následující stránky.

Je to stále živý a dosud neukončený příběh, do kterého můžete vstoupit a zanechat v něm svou stopu. Vyprávění, na které každý zahradník může navázat a rozvíjet ho dál ve své vlastní zahradě.

Je to příběh, jenž začal v prehistorických časech lidstva před více než desetitisíci lety. Tehdy někteří lovci a sběrači radikálně změnili dosavadní způsob života a postupně vytvořili zemědělství. Usadili se a začali experimentovat s pěstováním rostlin ze semínek. Některé druhy rostlin se jim podařilo domestikovat. Změnili jejich plané formy v kulturní a ty potom selekcí utvářeli další tisíce let.

Tradiční zemědělci byli nejen pěstiteli, ale věnovali se rovněž tomu, čemu dnes říkáme semenaření a šlechtění. Mnohdy nevědomě. Metody, které používali, formovaly evoluci rostlin, které jim skýtaly obživu.

Teprve moderní doba vydělila osivářství a šlechtitelství jako dvě samostatné a vysoce specializované zemědělské disciplíny. Těm se dnes věnuje hrstka odborníků, zaměstnaných obvykle u velkých osivářských a chemických korporací, které mají zásadní vliv na podobu a vývoj moderního zemědělství. To se již několik dekád ubírá monokulturní krajinou osetou uniformními odrůdami, vysterilizovanou pesticidy a vyčištěnou od planých rostlin herbicidy.

Jak tento příběh skončí?

Stopa, kterou v příběhu zanechává Carol Deppe, míří jinam. Prošlapává pěšinu, na níž jsou semenářské i šlechtitelské umění opět součástí zahradnického řemesla. Na jednu stranu je v tom určitá podobnost s tradičním zemědělstvím. Na stranu druhou aplikuje poznatky moderní vědy, zejména genetiky, jimiž naši předkové nedisponovali. Experimentuje, pečlivě vybírá, s jakými odrůdami bude pracovat a u těch osvědčených uchovává semínka. Šlechtí nové odrůdy a vyzývá k tomu ostatní pěstitele. Tento směr naznačila již ve své první knize Breed your own vegetable varieties:

„Odrůdy zemědělských plodin ztělesňují hodnoty svých tvůrců. Když pěstujete odrůdy vyšlechtěné jinými lidmi, šíříte spolu s jejich odrůdami jejich hodnoty. Současní univerzitní i korporátní šlechtitelé šlechtí rostliny, aby posloužili a pomohli agrobyznysu moderních megafarem. Jejich odrůdy dobře plodí v rozsáhlých monokulturách, které jsou udržovány masivními dávkami herbicidů a chemických hnojiv. Vneseny do odrůd jsou hodnoty jejich tvůrců – že více je vždy lépe, že monokultury jsou nejlepší, a že na znečištění, biodiverzitě a udržitelnosti nezáleží.

Nadešel čas nových vzorů. Nových vzorů pro zemědělství a nových vzorů pro šlechtění rostlin. Nadešel čas, aby z půdy našich zahrad a farem povstala nová generace šlechtitelů rostlin. Nadešel čas pro farmáře a zahradníky kdekoli na světě, aby vzali zpět svá semena, znovuobjevili semenářské umění a pustili se do šlechtění. Nadešel čas, abychom začali šlechtit rostliny na základě zcela odlišného souboru hodnot.“ (Carol Deppe: Breed Your Own Vegetable Varieties, Chelsea Green Publishing, 2000)

Pro ty, kdo by se chtěli vydat stejným směrem, Carol Deppe šlechtí, vyhledává, testuje a množí odrůdy na základě „zcela odlišných hodnot“. Jakých? Tak například na rozdíl od ekologického zemědělství, které schvaluje používání některých chemických postřiků, Carol Deppe nepoužívá vůbec žádnou chemii. Její odrůdy mají pomoci lidem přežít na Zemi dalších tisíc let, tedy i případný kolaps průmyslové civilizace (a chemického průmyslu). Jsou nehybridní, aby je každý mohl množit, jsou vhodné pro samozásobení a mnohdy jsou rozmanitější než jejich uniformní průmysloví sourozenci. Ve svém katalogu osiv 2017, který najdete na jejím webu www.caroldeppe.com, je charakterizuje takto:

„Veškeré odrůdy v tomto katalogu jsou vyšlechtěny či vybrány primárně pro svou skvělou chuť a vysokou vitalitu, vysoké výnosy a odolnost (v originále „resilience“) při pěstování v ekologickém systému. Všechny odrůdy jsou volně opylované (pozn. př.: nehybridní) a žádná není geneticky modifikovaná.“

V knize Nezdolný zahradník najdete spoustu tipů na konkrétní odrůdy kukuřice, dýní a luštěnin včetně cenných praktických zkušeností s jejich pěstováním a využitím. Nabízí se otázka, jak jsou odrůdy, které Carol Deppe doporučuje, použitelné do podmínek typických pro naši zemi. Česká republika přece jen leží kousek dál od rovníku než americký Oregon, kde žije Carol Deppe a není tolik pod vlivem oceánského klimatu.

Odrůdy, které jsem měl možnost vyzkoušet, lze na Hané, kde zahradničím, pěstovat relativně bez větších problémů. Mnohé jsou dokonce vhodné do drsnějších horských podmínek.  Zde jsou mé zkušenosti s vybranými odrůdami.

Cascade Ruby Gold. Odrůda kukuřice vyšlechtěná Carol Deppe. Je zajímavá svou trojbarevností. Zahrnuje semena žluté, oranžové a červené barvy, přičemž na každém klasu je vždy jen jedna barva. Carol Deppe tvrdí, že semena různých barev se liší chutí. Jedná se o odrůdu s tvrdým typem kukuřičného zrna, které je vhodné na vaření. Doma zrno meleme na kuchyňském elektrickém mlýnku a vaříme z něj skvělou polentu.  Rostliny jsou o dost nižší než běžně pěstovaná hybridní kukuřice, a hodně rozvětvují. Výhodou je ranost, díky níž máte sklizeno dříve, než přijde podzimní vlhké počasí, které přispívá k plesnivění lusků. Odrůda je tak raná, že vykvete a opylí se dříve než konvenční pozdní kukuřice, která se u nás často pěstuje na velkých plochách půdy. V semenářství se tomu říká „časová izolace“ a je to jedna z technik, jak předejít sprášení dvou odrůd. Semínka lze sehnat u irské rodinné semenářské firmy Brown Envelope Seeds, kterou si snadno vygůglíte.

Foto: Trojbarevné klasy odrůdy Cacade Ruby Gold.

Malované hory. Velice raná, odolná a rozmanitá odrůda kukuřice, kterou poznáte podle nádherných pestrobarevných zrn. Carlol Deppe o ní v knize píše jako o standardu ranosti u kukuřice. Na rozdíl od odrůdy Cascade Ruby Gold má moučný typ kukuřičného zrna, které je vhodnější na pečení. Na mých kurzech pečeme z Malovaných hor tortilly a kukuřičný chléb. Zkoušeli jsme ji i pražit, ale zrna zůstávají dost tvrdá a špatně se koušou. Díky své ranosti se dá pěstovat i ve vyšších polohách. Znám člověka, který pěstuje Malované hory v Beskydech v nadmořské výšce cca 700 m.n.m. Dle mých zkušeností chutnají moučnatá zrna hodně ptákům, kteří je na poli vyklovávají z dozrávajících klasů a způsobují ztráty. Protože moučná kukuřice snadněji chytá plíseň, je důležité sklízet klasy průběžně hned, jak začnou dozrávat. Vzápětí po sklizni je oloupat a zavěsit k vyschnutí na místo chráněné před ptactvem. Proti myším se mi osvědčilo rozvěsit schnoucí klasy na drát natažený na půdě mezi trámy.

Sweet Meat Oregon Homestead. Odrůda tykve velkoplodé, kterou vyšlechtila Carol Deppe. Doma jsme si ji oblíbili jako nejchutnější mezi všemi dýněmi, které jsme vyzkoušeli včetně hokkaidových odrůd. Má sladkou dužninu, z níž vaříme velice lahodnou dýňovou polévku s nasládlou chutí. Osvědčený postup zpracování je rozkrojit plod na čtvrtiny, vložit na pečící papír na plech slupkou vzhůru a péct hodinu a půl až dvě hodiny v troubě. Dužnina jde potom snadno od slupky a výsledné dýňové pyré lze zpracovat nebo zamrazit na pozdější využití. Což se osvědčilo, neboť plody jsou větší a málokdy se spotřebují naráz celé. Výhodou oproti hokkaidovým dýním je výrazně mohutnější dužnina a delší skladovatelnost. Při pěstování vyžaduje hodně místa. Carol Deppe doporučuje spon 1,2 na 2 metry, což mohu potvrdit. Dále doporučuje přímý výsev ven, což bych doporučil jen za předpokladu většího množství semen. Máte-li jen pár semínek, je lepší předpěstovat doma sazeničky a ty následně vysadit ven. Výrazně tím snížíte riziko zničení klíčících rostlinek slimáky a jinými škůdci. Odrůdu se mi v roce 2015 podařilo zaregistrovat a jsem jediný její oficiální udržovatel. Semínka seženete na mém webu www.permaseminka.cz.

Costata Romanesca (Costates Romanesco). Stará italská odrůda cukety, kterou Carol Deppe doporučuje jako vůbec nejlepší odrůdu na sušení. Doma používáme sušené plátky z plodů této odrůdy do polévky a do fazolového guláše. Při pěstování vyžaduje dostatek místa. Je to sice keříčková odrůda, má ale tendenci mírně expandovat. Na mohutných rostlinách tvoří obrovské listy. Pokud plody nesklidíte mladé, vyrostou z nich obrovské protáhlé cukety. Semínka seženete na mém webu www.permaseminka.cz.

Beefy Resilient Grex. Na počátku této odrůdy bylo náhodné zkřížení odrůd Gaucho a Black Mitla, které Carol Deppe ve své knize doporučuje jako velice plodné, chutné a odolné odrůdy fazolí. Nutno podotknout, že tohle není odrůda v pravém slova smyslu, nýbrž tzv. grex. Tedy velice rozmanitá a mnohonásobně prokřížená populace fazolí, která je mnohem adaptabilnější, než běžně dostupné uniformní odrůdy. Legendární Oregonský ekošlechtitel Alan Kapuler, jenž je v knize označován jako „Mushroom“, o grexech říká, že „jsou způsobem, jak řešíme problém adaptace našich plodin na naše lokální ekosystémy a na nevyhnutelnost klimatické změny.“ Populace tohoto grexu je z většiny tvořena keříčkovými rostlinami, mezi nimiž se však tu a tam vyskytují jedinci s úponky. Není tedy čistě keříčková. Rostliny jsou velice nízké a při pěstování v klasickém sponu 60 na 30 cm mají tendenci poléhat, což vede k plesnivění lusků. Doporučuju proto pěstovat hustěji v řádcích 40 cm od sebe. Výhodou tohoto grexu je ranost a odolnost vůči suchu. Tu ocení zejména ti, kdo pěstují na vyvýšených záhonech nebo na lehké písčité půdě. Drobné fazolky se používají jako luštěnina do polévek, na fazolový guláš či pod maso. Carol Deppe tvrdí, že „chutnají více po hovězím, než samotné hovězí“, což ale nemohu potvrdit a nepotvrdili mi to ani účastníci mých kurzů, kteří je ochutnali. Nikdo v nich hovězí příliš necítí. Nicméně chutné jsou. A vypadají hezky a pestře, neboť semena jsou černé, zlaté a hnědé barvy. Problém je v tom, že tento grex u nás budete těžko shánět, protože mu chybí uniformita, což je jedna z nezybtných podmínek registrace jakékoli nové odrůdy. S největší pravděpodobností ho nebude možné zaregistrovat a uvádět do oběhu. Protože mě zajímá oficiální stanovisko Národního odrůdového úřadu, podal jsem žádost o registraci tohoto grexu a nyní čekám na oficiální stanovisko. Předběžné vyjádření úředníků bylo bohužel spíše zamítavé. Kvůli jednostranné osivářské legislativě, která staví uniformitu nad rozmanitost a adaptabilitu, u nás semínka tohoto grexu nejspíš legálně neseženete. Dokud se něco nezmění.

Foto: Semena grexu Beefy Resilient Grex.

Stupice. Stará česká odrůda tyčkového rajčete, jejíž správný původní název je pravděpodobně „Stupické polní rané“. Je to jedna z mála starých českých odrůd, které se rozšířily do celého světa a jsou tam velmi ceněné. Jedná se o velice ranou odrůdu, na níž Carol Deppe oceňuje výtečnou chuť, která je zajímavá zejména ve spojitosti s raností, neboť rané odrůdy nebývají chuťově nejlepší. Plody této odrůdy jsou prý dokonce chutné i při pěstování v částečném stínu a za špatného počasí. S odrůdou mám dobré zkušenosti při venkovním pěstování bez chemie. Plody uzrají dříve, než udeří plísňové choroby. Mám u ní ovšem podezření, že kvůli pestíku trčícímu ven z květu je „kříživější“ než jiné odrůdy rajčat a při semenaření je proto důležité umístit Stupické polní co nejdál od ostatních odrůd, aby nedošlo ke sprášení. Semínka u nás není problém sehnat.

Vybrané odrůdy, které jsem zde popsal, jsou svým způsobem legendární, ale není vždy snadné je sehnat. U některých jsem uvedl zdroj semínek. U jiných budete muset zapátrat sami. A možná při svém pátrání narazíte na další pozoruhodné odrůdy, o kterých dnes netušíte, že existují.

V době internetu a globalizace je biodiverzita zemědělských plodin zahradníkům mnohem dostupnější, než kdykoli v minulosti. Bylo by chybou toho nevyužít k posílení odolnosti našich zahrad a polí. Ke zvratu v příběhu, jenž zabředl příliš hluboko do monokulturnosti a uniformity, vytěsnil přespříliš nepředvídatelnosti, až začal být nesnesitelně nudný a šedivý.

Bylo by chybou toho nevyužít k vykročení po stezce, o níž vypráví kniha Nezdolný zahradník.

——————————————————————————————————————————————————

Poznámka: O knize Nezdolný zahradník jsem před několika lety napsal také tento článek.

O autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Pěstuje a prodává permasemínka. Je lektorem a organizátorem těchto kurzů: Semínkový kurz / Design permakulturní zahrady / Základy potravinové bezpečnosti.