Je-li někde ve vašem okolí lužní les, vypravte se do něj. Zaručeně se nevrátíte s prázdnou. Právě v tuto dobu zdobí jeho bylinné patro květy prvních jarních rostlin. Mnohé z nich jsou skvělou potravou bohatou na vitamíny. Některé lze nasušit a vařit z nich po celý rok léčivé čaje. Některé jedlé trvalky vám porostou i na zahrádce.
Lužní les obrůstá z jedné strany naši zahradu. V těchto dnech stačí projít bránou a v zápětí se mi pod nohama rozzáří pestrobarevný koberec žlutých prvosenek, růžovofialových plicníků, purpurových violek, běloskvoucích sasanek a sytě žlutých orsejí. Břeh říčky Oskavy je v jedné části obrostlý plantáží česneku medvědího.
Tyto první jarní světlomilné byliny vyjevují svou krásu na jaře jen tak dlouho, dokud je nezastíní další vegetace. Za několik týdnů se po nich slehne zem. Jejich ekologická nika je předurčuje k tomu, aby využily energii slunečního světla, které k nim proniká skrz zatím neolistěné koruny stromů. Rostlinky musejí stihnout vyrašit ze země, vykvést a vysemenit se dříve, než se stromové a keřové patro lesa natolik zahustí, že množství světla pronikajícího do spodních vrstev jim přestane stačit. Štafetu potom postupně převezmou stínomilné byliny.
Výše zmíněné rostliny se dobře hodí do permakulturní zahrady. Můžete je použít k vytvoření jedlého trvalkového záhonu. Dají se sázet jako půdokryvné rostliny pod stromy a keře. Hodí se pro design rostlinných společenstev. V zahradním ekosystému mají své nezastupitelné místo, neboť představují jeden z mála jarních zdrojů potravy a energie (nektaru) pro volně žijící užitečný hmyz, který v zahradě potřebujeme, aby pracoval za nás a udržoval rovnováhu ekosystému.
Medvědí česnek
Rozsáhlé plantáže medvědího česneku poznáte někdy už podle jejich typicky česnekové vůně, která se vznáší ve vzduchu kolem. Ucítíte ji i po rozemnutí listu. Rostlinu tím bezpečně odlišíte od podobné konvalinky, která je jedovatá, ale po česneku nevoní.
Medvědí česnek má velmi širokou účinnost. Užívá se jako antibiotikum, jako silný protihnilobný prostředek, jako mírné projímadlo, pro očištění a prokrvování. Výrazně snižuje krevní tlak. (Herbář léčivých rostlin – Doplněk, Jiří Janča, Josef A. Zentrich, str. 38).
Sbírají se hlavně listy – nejlépe ještě před květem. Konzumují se převážně syrové. Hodí se do salátů, polévek, ke chlebu s máslem, do pomazánek, do smaženého vajíčka nebo jako příloha k hlavním jídlům. Můžeme z nich uvařit špenát.
Listy rychle vadnou. V igelitovém sáčku provlhčeném vodou vydrží v lednici až týden. Dají se i zmrazit nakrájené a natěsnané do přihrádek na led. K sušení se příliš nehodí. Nakrájené listy lze prosolit a naložit do sklenic. Tak by měly vydržet několik týdnů, možná i měsíců. Letos jsme prosolené listy zkusili zalít rozpuštěným vepřovým sádlem – viz foto. Uvidíme, co to udělá.
V létě po odkvětu nebo na podzim lze sbírat i cibulky, které vydrží déle než listy, ale chuťově nejsou tak dobré. Vydloubnete-li si pár rostlinek i s cibulkami a trochou zeminy, můžete si je přesadit na zahrádku. Nejlépe někam na vlhčí místo pod keř či strom. Prvních několik let nechte trsy medvědího česneku pořádně rozrůst. Pokud se mu u vás bude líbit, nebudete pro něj muset do lesa:-)
Plicník lékařský
Poznáte ho podle růžovofialových květů tvarem podobných květům prvosenky a chlupatých listů se světlejšími skvrnami. Sbírá se pouze jeho nadzemní část (stonek s listy a květy). Název této rostliny je krásným dokladem toho, jak byla předindustriální medicína našich předků propojená s rostlinami. Kostival byl na kosti, srdečník na srdce a plicník na plíce. Plicník lékařský podporuje vykašlávání, působí hojivě i regenerativně na sliznice dýchacích cest, používá se proti bolestem v krku nebo při kašli. Příznivě působí i na žaludek.
Výtečný je jarní salát z květů a listů plicníku, do kterého přidáme medvědí česnek a listy prvosenky. Ochutíme octem, olejem, osolíme, opepříme a podáváme jako přílohu k jídlům.
Chceme-li plicník uskladnit na delší dobu, můžeme ho naložit do octového nálevu (viz obrázek).
K sušení na čaj sbíráme kvetoucí nať nebo po odkvětu jen listy.
Prvosenka jarní
Lidově se jí říká petrklíč a patří mezi chráněné rostliny. Má ráda světlo a vlhko. Poznáte ji podle žlutých květů na dlouhém bezlistém stonku, jenž vyrůstá z přízemní růžice listů. Využít lze všechny části rostliny včetně oddenku, ze kterého se připravují léčivé čaje a sirupy. Nejčastěji se sbírají květy.
Z květů smíchaných s medem se dříve vyrábělo žluté víno připomínající chutí sladkou medovinu. Čerstvé květy můžeme vyluhovat v alkoholu a připravit z nich prvosenkový likér (viz foto). Ze sušených květů je výborný čaj.
Violka vonná
Menší nízká rostlinka s fialovými květy. Oddenek s kořenícími výběžky dosahuje délky až 250 cm. Violku vonnou poznáte od jiných druhů violek podle její typicky „fialkové“ vůně, kterou má jen ona.
Z květů lze připravit likér či sirup. Salátu z jiných jarních rostlin dodají květy ovocnou „fialkovou“ příchuť, kterou nepřehluší ani zálivka z octa.
Bršlice kozí noha
Patří k dalším trvalkám lužního lesa. Ráda se rozrůstá i na stinnějších a méně udržovaných místech zahrad. Pod jedním z našich ořešáků vytvořila souvislý hustý porost, který lze sklízet kosou.
Mladé i starší listy lze zpracovat na špenát. Chuťově ani konzistencí se od pravého špenátu prý téměř neliší. Ještě to musím vyzkoušet. Z listů se připravuje salát. Čím jsou listy starší, tím jsou tvrdší a tím více chutnají po petrželi.
V kameninovém hrnci můžeme připravit „bršlici na kyselo“. Přidáme listy a desetiprocentní solný nálev (100 g soli na 1 l vody) a necháme tři týdny stát při pokojové teplotě. Občas sebereme pěnu. Nakonec hrnec uložíme do studena a nálev „zakonzervujeme“ trochou oleje. Před podáváním listy opláchneme vodou, abychom je zbavili soli a mohla vyniknout jejich chuť. Bršlici můžeme i nasolit podobně jako medvědí česnek.
Na závěr přidávám náš včerejší oběd:-) Špenát z medvědího česneku a kopřivy:
až na violku jsem si přinesl všechny zmíněné
nevím jestli tato bujná travina roste i vlužních lesích, ale velice mě zaujala. škoda že se nešlechtí..
..KAMYŠNÍKY byly v některých zemích užitečnou rostlinou. Zelené části používali hospodáři jako krmivo pro dobytek, mladé hlízky jsou jedlé a ze ztvrdlých se dá mlít mouka, hlínu prorostlou oddenky s hlízkami využívali k výrobě nepálených cihel.
Zdroj: http://relax.lidovky.cz/ceska-pole-ohrozuje-novy-odolny-druh-plevele-fns-/veda.aspx?c=A110614_210112_ln_veda_kim
Marku, díky za moc pěkný článek. Doplnil bych ještě podběl, devětsil a česnek planý, jakkoliv nevím, zda tento roste i v lužních lesech. Na každý pád je jaro jejich časem.
Marku, prozraď mi prosím ještě k bršlici, zda tato rostlinka má výraznou, kořenitou vůni, je dosti expanzivní, tudíž tvoří souvislý porost a moc toho kolem sebe a pod sebou růst nenechá (řekl bych se jí líbí dusíkatá půda). Pokud je to ona, neprojevuje se tato výrazná vůně i v chuti? Nesouvisí její konzumace podobně jako např. u kopřivy se stářím rostliny?
Františku, ano, bršlice má výraznou kořenitou vůni, která mi v jídle moc nevoní:-) Zkoušel jsem syrovou bršlici na chlebu s máslem a moc se to jíst nedalo. Ale někomu jinému by to třeba chutnalo. Zdá se mi, že u mladých lístků není ta kořenitá vůně tak intenzivní. Každopádně tepelnou úpravou tu vůni ztrácí i staré listy. Souvislý porost tvoří, u nás na zahradě se jí daří pod ořešáky, kde nic moc jiného neroste, čili je možné, že je odolná vůči juglonu.
Marku, díky. Tak to asi o Velikonocích ozkouším. Ba dokonce bych řekl, že bršlice má ořechy rád, poněvadž na Dřevíči roste taky pod ořechy. Ale spíše ji podezírám z toho, že má raději pozvolna zarůstající rumiště, výsypky ze stavby (staré tašky, zbytky omítky, úlomky cihel), poněvadž na druhém místě, kde roste (pod třešní a javorem), právě takové stanoviště je, a vyjma mechů a bršlice, tam nic jiného neroste, podobně pod oním ořechem. P.S.: U petrklíče bych doplnil, že dlužno ho pěstovat na zahrádce, jinak hrozí pokuta 😉
Řekl bych, že záleží na tom, kde bršlice roste. Z lesa chutná jako tráva, u řeky je nahořklejší, na zahradě neutrální. Pampeliška je hořká více, tu mám radši:)
Chci poděkovat za inspiraci tímto článkem a současně se zeptat , zda znáte rostlinu lesní špenát. Jako malý kluk jsem chodil s maminkou do lužního lesa před velikonoci a trhali jsme malou rostlinku, které jsme říkali lesní špenát. Dělali jsme z ní klasické špenátové jídlo. Před pár lety jsem ho znovu v lese objevil. Letos jsme ho také našli. Zkoušel jsem najít na vyhledavači název, ale bohužel jsem nic nenašel.
Mám jeden tip: Mohla by to být bršlice kozí noha, která roste v lužních lesích a patří mezi jedlé plané rostliny…
Moc hezký článek. Jen bych byla pro malou opravu u prvosenky (petrklíče) – na fotce je prvosenka vyšší – Primula elatior se světle žlutým květem, zmiňovaná prvosenka jarní – Primula veris – je dnes již v přírodě k vidění vzácně a má žlutooranžový květ. Lze ji však někdy zakoupit v zahradnictví jako trvalku. Mám ji na zahradě a také se mi vysemeňuje. Dokonce se mi i zkřížila s Primula vulgaris – okrasnou velkokvětou primulkou.
Díky za opravu:-)
Ještě k té bršlici, nejen že dokáže růst pod ořechy a na rumištích, ale je odolná i proti herbicidům. Velmi si oblíbila mou zahradu, A tak v době, kdy ji nemohu likvidovat mi zbývá jediné – otrhat a sníst. Pravda brala jsem jen mladé listy ještě lesklé, smíchané s kopřivou tak 1:1, nebo 2:1 a podušené na cibulce v kastrůlku – byla to lahůdka. Samotná bršlice je chuťově dost výrazná – až nepříjemně
Výskyt bršlice jsme v naší zahradě potlačili usilovným opakovaným sekáním. Shrabanou hmotu jsme nakládali do sudu k výrobě hnojivé zálivky. Dnes už si ji hýčkám na jediném místě pod jabloní právě kvůli kuchyňskému využití; zejména v prvních jarních salátech je vynikající.
Já se zase naopak po bršlici mohu utlouci:)..konzumuji ji hlavně syrovou např. k chlebu s něčím, či dávám do salátů, zajímavá byla v zeleninové polévce, špenáty samozřejmě…Experimentujte, nelitujte:)….. V Krkonoších se běžně používala na hmyzí bodnutí a oteklá kolena /před 25 lety určitě:)/……Dovolim si do diskuze ocitovat pány Zentricha a Janču z jejich Herbáře: prastará léčivka, obsahové složení málo známé – silice, hořčiny, třísloviny, organické kyseliny, tanin, prchavý olej, mastný olej a chemicky nejasný aegopodin.
Drogou je oddenek /léčba formou nálevu/, mladé lístky mohou sloužit pro přípravu jarních salátů.
Je výrazně močopudná – vhodná do diuretických, protirevmatických, protidnavých a krev čistících čajů. Působí i slabě spasmolyticky, tlumí křeče v břiše a harmonizuje práci střev, dříve se používala k léčbě otoků a vodnatelnosti, může ovlivňovat i otoky alergického původu.
Zevně přikládáme na zanícená místa, na hemeroidy – formou obkladů……..Doporučujeme při léčbě určitou opatrnost, zejména s ohledem na neprobádanost drogy, i když nebyly zjištěny žádné nežádoucí či vedlejší účinky.
Velmi dobře se komponuje do směsí. Pánové homeopaticky doporučují použít semena, sbíraná v srpnu či září atd…….
Mimochodem, nevíte někdo, kde by se dal sehnat “klasický” petrklíč – semena či sazenička? V zahradnictvích jsem zatím na něho nenarazila…..protože je chráněný, nerada bych ho tahala z přírody, žiji v Praze, takže případné počkání na semínka není odkud:). Děkuji.
Zdravím, náhodou jsem našla na vaše foto medvědího česneku v sádle. Taky mě to dneska napadlo, každý jen do oleje…to sádlo se mi zamlouvá taky..jak ten pokus u vás dopadl?
Pingback: Jaro 2016 – počátek roku jedlých bylin
Taky by mě zajímalo, jak dopadnul medvědí česnek v sádle….
This means YOU, personally, really should weight your words SERIOUSLY l t q, and I strongly advice you to delete this written defamation n w t k of both characters and a huge group of people who do not take slander and character assassination like this easily h t s h h. I do not know which organization you have got to back you up, but if you do not care about lawsuits in the multi-million dollar range, fine, just keep on what you are doing a s z v j. If you DO care about spending x-amounts of money to try and defend this CLEARLY written libel, then take my DELETE-advice. Your “Post” is now officially taken both copies and screen-shots of and digitally stored for later use and evidence. This is just a warning. We are antifa, we do not forget. alexis.bourquard@outlook.fr