Přibližně před pětadvaceti lety byl v USA proveden vědecký výzkum, který potvrdil výsledky, jichž dosahuje biointenzivní zahradničení. Vědci dospěli ke zjištění, že k zajištění plnohodnotné celoroční výživy pro jednoho člověka stačí 250 m2 půdy při dvanáctiměsíční pěstitelské sezóně.
Šlo o experiment, který byl proveden v rámci příprav na rozsáhlý vědecký projekt nazvaný Biosféra II, jenž měl zkoumat chování materiálově uzavřeného ekosystému s potenciálním využitím pro zemědělství a také pro kolonizaci vesmíru. Cílem experimentu bylo prověřit možnost zajištění veškerých nutričních potřeb rodiny na malém kousku půdy za použití pouze manuální práce, ekologických metod pěstování a bez vnějších vstupů. Experiment proběhl na jihu USA ve státě Arizona v městečku Tucson. Byl situován do skleníku pro simulaci podmínek, které existují v tropech a které lze očekávat při budoucím pobytu ve vesmíru. Trval 420 dní.
Kalorický obsah pěstované stravy byl stanoven přibližně na 2200 kcal denně, což je adekvátní výživa pro fyzicky aktivního muže či ženu. Získaná strava pokryla nebo dokonce přesáhla doporučené denní dávky jednotlivých živin pro muže a ženy ve věku 23 – 50 let. Výjimkou byl pouze vitamin B12. Soběstačná výživa zahrnovala zejména obiloviny, škrobnatou zeleninu (brambory a dýně), luštěniny, listovou zeleninu, rostlinné tuky a další druhy zeleniny pěstované v omezeném množství. Část osázené plochy byla vyhrazena krmné plodině vojtěšce pro kozu. Součástí výživy byl každodenní šálek kozího mléka pro zajištění vyšších dávek vápníku a riboflavinu. Bez mléka by se tedy jednalo o veganskou stravu.
Závěrem výzkumu bylo zjištění, že v příznivých podmínkách ve skleníku při celoroční pěstitelské sezóně lze zajistit kompletní vyváženou výživu pro jednu osobu na celý rok na ploše 250 m2.
250 m2 při celoroční pěstitelské sezóně ve skleníku odpovídá při osmiměsíční pěstitelské sezóně, kterou má v Kalifornii k dispozici tvůrce biointezivní metody John Jeavons, 333 m2 (cca o 1/3 větší plocha). Biointenzivní zahradničení přitom počítá s plochou potřebnou k uživení jedné osoby 371 m2 (s cestičkami 465m2). Tezi o potravinové soběstačnosti na 465 m2, jíž jsem věnoval minulý článek, lze tedy považovat za vědecky podloženou.
Otázkou zůstává, s jakou plochou lze vystačit v našich podmínkách. Zdá se, že výnosy obilovin, jichž bylo dosaženo při experimentálním pěstování ve skleníku, mohou být při intenzivním pěstování na záhonech pohodlně dosažitelné i u nás. Studie například zdůrazňuje skvělé výsledky při pěstování ovsa, jak na slámu ke kompostování, tak na zrní, u něhož bylo dosažen o výnosů zrna 0,525 – 0,564 kg/m2. Jen pro srovnání – při intenzivním pěstování na poli jsem dosáhl výnosů 0,623 kg/m2.
Budeme-li potom v našich podmínkách počítat se sedmiměsíční pěstitelskou sezónou (polovina března až polovina října), což je o 1/8 méně, než s čím počítá biointenzivní zahradničení v Kalifornii, budeme muset při předpokladu stejných výnosů navýšit rozlohu soběstačné zahrádky o 1/8, čímž se dostaneme na přibližně 523 m2. Pořád dost malá plocha k tomu, aby pro uživení pětičlenné rodiny stačil přibližně čtvrthektar (2500 m2).
Foto: Biointenzivní zahrada v Keni. V zemi, která disponuje pouhými 1600 m2 orné půdy na hlavu (ČR má 3000 m2) a kde hrají samozásobitelské zahrady často rozhodující roli v ekonomice domácností, je biointenzivní pěstování velice perspektivní metodou zemědělství. Zdroj zde.
Dalším důležitým závěrem experimentu bylo zjištění, že biointenzivní pěstování je velice náročné na čas a práci. Každý m2 vyžadoval ročně 550 minut lidské práce, což při výměře 250 m2 vychází na 6,2 hodiny práce denně 365 dní v roce. Při sedmiměsíční pěstitelské sezóně (215 dní), s níž lze u nás počítat minimálně pro některé obiloviny, luštěniny i zeleninu, by to bylo 10,65 hodin práce denně 215 dní v roce. Tím se jen potvrdilo moje tvrzení z prvního článku o potravinové soběstačnosti, že v biointenzivním režimu bychom k udržení plochy o rozloze 371,6 m2, potřebné k uživení jednoho člověka (když nepočítáme cestičky, s nimiž je celková plocha 465 m2), potřebovali 10 hodin času denně.
Přesto jsem nakonec překvapivě dospěl k tomu, že v našich podmínkách a za jistých okolností by to nemuselo být až tolik pracné. Vycházím z následujícího:
- Při experimentálním pěstování ve skleníku bylo třeba intenzivně zavlažovat, což je při ruční obsluze velice pracné. Podobně i John Jeavons, jenž pěstuje v Kalifornii, která se právě potýká s nejtěžšími suchy ve své historii a kde jsou sucha častým jevem, klade značný důraz na závlahu. Ve své knize o biointenzivním pěstování věnoval zavlažování celou jednu kapitolku, v níž píše: „Každý den zavlažujte záhony dostatkem vody, aby byly rovnoměrně provlhčené.“ U nás ovšem každodenní závlaha není nutností. Například obiloviny se zavlažovat nemusí vůbec. Ani luštěniny. Brambory obvykle také ne. Zelenina podle potřeby a aktuálního počasí. Takže na zavlažování lze u nás ušetřit spoustu času a práce. Pokud tedy nepěstujete ve srážkovém stínu nebo na lehké písčité půdě, která rychle vysychá.
- Jeden z principů biointenzivního pěstování je založen na vysazování sazenic veškerých plodin včetně obilovin. Sazenice je třeba napřed předpěstovat, což je velice pracné. Při experimentu se část plodin vysévala přímo a část se nejprve předpěstovala jako sazenice. U pšenice, ovsa a ječmene to nemělo žádný větší efekt na výnosy, takže by neměl být problém vysévat přímo tyto uhlíkaté a kalorické plodiny, které v biointenzivním systému tvoří 60% osázené plochy. Snížila by se tím pracnost.
- Pracnost experimentálního pěstování vycházela mimo jiné i z toho, že obilí se mlátilo a čistilo ručně. Ze zveřejněné studie to není zcela jasné, ale zřejmě nebyla použita žádná mlátička ani čistička. Jejich zapojení by tedy opět pravděpodobně snížilo pracnost.
I když se tedy v případě biointenzivního pěstování nepochybně jedná o pracnou metodu zahradničení, zdá se, že oněch 10 pracovních hodin denně u nás nemusí platit. Bude třeba to vyzkoušet a změřit v konkrétních podmínkách konkrétních pěstitelů, ale třeba by bylo možné dostat se na 5 hodin denně. To už by bylo ekonomicky velice zajímavé. Kompletní potravinová soběstačnost by se potom dala skloubit s prací na poloviční úvazek pro zajištění nějakého příjmu. Nebo by bylo možné zdvojnásobit osázenou plochu a uživit ještě druhého (zaměstnaného) člena domácnosti, případně dodatečnou výměru využít k pěstování plodin na prodej.
Kromě toho sedmiměsíční pěstitelská sezóna znamená, že 4 – 5 měsíců v roce se na zahradě nepracuje vůbec nebo jen málo. Takže zimní období lze využít k dodatečné sezónní práci, jak tomu ostatně bylo dříve, kdy se v zimě lidé věnovali řemeslům a jiným výdělečným činnostem.
A i když by někomu nešlo o kompletní potravinovou soběstačnost, mohl by využít biointenzivní zahradničení třeba na miniaturní městské zahrádce pro celoroční zajištění veškerého ovoce a zeleniny, které by měly dle nejnovějších vědeckých poznatků tvořit přibližně polovinu našeho denního příjmu stravy.
***
Do určité míry vždy záleží na úhlu pohledu. Tedy i na situaci a pozici toho, kdo se dívá a něco posuzuje.
Z perspektivy konzumní průmyslové společnosti blahobytu a dostatku se může jevit biointenzivní technika pěstování jako příliš pracná záležitost bez většího přínosu pro praktický život. Z hlediska nedostatkové, postkolapsové či prostě (z)chud(l)é společnosti se biointenzivní technika zahradničení může ukázat být velice plodnou inovací s nemalým ekonomickým významem pro domácnosti. Inovací, která svým přínosem pro lidstvo překonala raketu či jadernou elektrárnu…
Aby se ovšem tato možnost neuzamkla dříve než vůbec dostane příležitost k uskutečnění, mělo by si techniku biointenzivního pěstování osvojit kritické množství lidí, kteří ji budou zkoušet, adaptovat na konkrétní podmínky, vylepšovat, rozvíjet a případně i předávat dalším generacím. Po vzoru Johna Jeavonse a jeho následovníků.
Zda přitom budou či nebudou úplně soběstační, není až tolik důležité.
———————————————————————————————————————————————————-
O autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Je lektorem a organizátorem těchto kurzů: Semínkový kurz / Design permakulturní zahrady / Základy potravinové bezpečnosti.
Když někdo zažil jak se kácí a následovně řeže strom ruční kaprovkou a pak to samé udělá motorovkou za 2dcl benzínu a desetinu času tak se jenom otřese hrůzou co by to bylo za galeje na zahradě.Ale to se musí zažít. Teoretik od PC to bude vidět taky jinak než chlap z vesnice, co to má od mala jako povinnost.
Kamarád v nadšení oral koněm. Dva roky. Pak si pujčil traktor a měl to celé, co mu trvalo týden asi za dvě hodiny. A taky ho to vyšlo na pár stovek oproti tomu, co musel dát koníkovi aby to zvládl. Takže ona ta civilizace má i skvělé stránky. Špatně bude ale copak bylo za komoušů dobře? Na chatě naše babička uživila celou rodinu jenom zahradou. Králící, slepice, holuby, kachny, zelenina, ovoce, povidla, uzení …… a to chodila ještě do práce. Vůbec to nechápu ale ona asi žila jen pro rodinu. Peníze nebyli, auto nebylo. V naší ulici jsme hrály fotbal. Auto bylo tak jedno za hodinu…v roce 1970.Na Smíchově kde dneska nelze přejít pro auta. Maso pouze ze zahrady-vlastní. Jenže problém je v hlavě a ve společnosti ! Kdo chce takhle žít v dnešní době,? Vždyt je většina zblblá. Co je hodnota ? Až na dno blahobytu….. , bude asi opravdu pozdě a zle.Zatím bych to viděl na nějaké rozumné formě zahrádkářství naučit se jak na to. Pak sehnat nějaké šikovné malé stroje na ty nejtěžší věci jako orba apod. Malotraktůrku je na bazarech dost a co to všechno umí! A vše s radostí a pro radost jinak přijde většinou deprese a nechuť . No a když to časem pujde tak zbyde i čas na knížky a nějakej ten bigboš a kamarády . 10 hodin denně na zahrádce…. strašný! Mám 800 m a dva roky jsem nebyl ani na vodě, ani na horách. Při práci ve fabrice se už nic jiného nestíhá než zahrada.
Radost se taky pomalu ztrácí pod únavou. Ale snad bude líp .
Já Váš pohled naprosto chápu. Vyzkoušel jsem si obojí. Rytí rýčem i orbu traktorem. Naprostý souhlas s tím ulehčením práce. Zrýt 1 m2 mi trvá přibližně 7 minut. Zrýt 1000 m2 by potom při osmihodinovém pracovním dni trvalo 14 dní. Kdybych si na to měl najmout brigádníka, zaplatím mu přes 11 000 Kč (při hodinové mzdě 100 Kč). Traktor mi políčko zoře za hodinu a s dvacetinovými náklady.
Když porovnám pěstování na poli a pěstování na záhonech, tak každé má své výhody a nevýhody. Pěstování na poli je méně pracné, ale efketivita využití půdy je menší. Předpokladem je traktor (klidně pronajatý), tedy závislost na ropě. Pěstování na záhonech je pracnější, ale efektivita využití půdy je vyšší. Má výhodu nezávislosti na ropě a strojích. Biointenzivní pěstování je potom extrém, který má výhodu velice efektivního využití půdy a nevýhodu vysoké pracnosti.
Volba mezi polem, záhonem a biointenzivním záhonem by asi měla vycházet z množství volného času a rozlohy půdy, které má kdo k dispozici.
Myslím, že řešením nejsou vozidla takto motorová (udusání půdy, zplodiny, atd.), ale spíše elektrická programovatelná a docela maličká zařízení použitelná na menších okruzích například v zahradách blíže u domů atd. v ohrazeném prostoru, zatímco těžká pojízdná mechanizace je konstruovaná na brázdění rozlehlých vybydlených lánů krajiny /navíc zatím neprogramovatelná…Asi ze Západu už se ale blíží automatizovaná zařízení naváděná GPS…bez řidiče!/ – Doporučuji někoho se tohoto nápadu ujmout dříve než na tom (vlastně na nás zase) vydělají korporace, které si to patentují.
Viděl jsem i pěkné dvoukolové rycí mašinky na benzín i elektriku.Nebude to ani těžké. Na záhony možná super.http://www.chatar-chalupar.cz/drinu-nechte-kultivatorum
Akorát nikoho neznám , kdo by to měl. Ale zatím zůstanu u rýče a motyčky. Je to skvělé na vybití agresivity a depresí. Pěkně si zarýt vyčistí hlavu a je to i zdravé. Lepší než fitko. Jenže to je ten přístup že to dělám pro zábavu.
Dobrý den,
naprosto souhlasím s Martinem. Pokud člověk nemá co na práci, tak je fajn být celý den na zahrádce, ale pokud k tomu má další aktivity, jako já děti, tak už to taková sranda není a musí se zvládnout vše. My máme jako velkého pomocníka MF 70. Používáme ji hlavně na sečení trávy a na obracení sena. Velká pomoc! Kosu mám taky. Po dvou letech přemlouvání se manžel nechal ukecat a věnoval mi svou starou z půdy. Chodím s ní na trávu pro králiky a pro kozy (ob den). Nedělá to hluk, je to lehké do ruky a vždy je připravena. Ale ten půl hektar, který sušíme na seno bych vážně kosou nechtěla sekat ani za milion, natož pak první obracení sena. Další věc je, že na odvoz sena vytáhneme traktor s vozem a z vozu se to také líp háže na seník. I tak je to práce pro minimálně dva (spíš chlapy, já dohrabávám) a mají toho na celý den co dělat.
Ovšem, co se týče zahrádky, tak ryjeme a plejeme ručně.
Ještě k těm výpočtům, že by možná k uživení jednoho stačilo 5 hodin denně. To je hezký, ale co když má člověk rodinu a jsou čtyři? To znamená oba dva na zahradě celý den a děti, aby hlídala babička…
Tak mě těší Jano, že taky někdo prakticky dělá to, o čem se tu píše. Očividně víš, že to není žádná sranda. Taky jsem začal Svobodou. A rychle zjistil, že to co dělala babička funguje ale to co je pěkně vylíčené jako samo-rostoucí zahrada
nefunguje. Ale jde hlavně o to, zapsat se do kurzů a koupit knížku. Je to byznys jako všechno v téhle době.
Od té doby, co se držím těch babkovských praktik se daří.
Sázím do zrytých záhonů, do řádků, žádné “rozhozy”. Pletí jsem nakonec vychytal minimální. Mulčování slámou je blbost,mulčování štěpkou jsem vyzkoušel taky – neprohřívá se . Marek o tom taky píše. Neprohřívá se půda ! Zatím se mě nejvíce osvědčila ta černá netkaná folie. Prohřívá se, drží vlhkost a nemusím každý den po práci plít. Téměř je to bez práce. Jenom stojí pár stovek bohužel,A není to tak pěkné. Kartony se taky neosvědčily. Myši si je zamilovaly a mají pod nimi hnízda. Pod folií ne. Jsou dobré tak pod stromy a zasypat štěpkou. Ale ze štěpky mě začaly růst houby! Takže to asi taky není moc zdravé pro ovocné stromy.
Jo. kaštany mám dva dvacet let a zatím nic. Je málo včel, zbytek sežerou veverky.
Sázíme ale pro další generaci. Ona ta příroda je nějak pomalá…. Mnoho lidí nechápe že klikáním myši jim strom nevyroste za rok a slimáci a všelijaká zlá havěť se nezničí střílečkou ve dvě ráno.
Nájdite si Jána Šilinského na Slovensku. On niečo také ako hľadáte vymyslel a už to sprostredkuje aj do druhej farmy.
Nedostatek toho všeho tkví v tom, že je pořád potřeba účast člověka na chodu toho. (Tedy odnímá a váže to jeho čas a energii.)
Tých cca 500 m2 plochy pre jedného človeka sa zdá až neuveriteľne málo na celý rok. Ale verím, že to tak naozaj je. Predpokladám tiež, že pri, povedzme, 1000 m2 na osobu/rok by potreba práce klesla ešte viac. Tam by už mohlo byť aj zopár ovocných stromov, prípadne niekoľko kusov sliepok. Zatiaľ síce nemám pôdu, na ktorej by som to mohol otestovať v našich podmienkach, ale už sa čosi rysuje. 🙂
No, a pokud to skonbinujete s bezorebními technikami, tak ten traktor ani nepotřebujete:-).
Na youtube jsou skvělé stránky Charles Dowdinga, když rozumíte anglicky. Pěstuje zeleninu bez rytí a bez umělých hnojiv, kompost je pro něj základ.Používá folie – na mulčování i jako ochranu před škůdci.
Ešte som si na niečo spomenul… kdesi na youtube som počul, že aquapónia (aquaponics) je vraj momentálne najefektívnejší spôsob “pestovania” jedla. Vraj má najvyšší výnos kalórií na m2. Bolo by super, keby sa tu v budúcnosti objavil nejaký článok, ktorý by pojednával aj o tomto spôsobe “tvorby” kalórií. 🙂
Někdo z nějakých podivných důvodů tlačí dost do alterstreamu “akvaponii”, možná proto, že na takové “minerální vatě” vyživované po přesně odměřených (a snižujících se) dávkách se pěstuje ve velkém komerční zelenina ve sklenících například proslulé oblasti Almeria.
Zkušenosti jiných této cestě ale nepřejí:
“Ja som si chcel Aquaponický skleník urobiť doma, miesta mám dosť. Začal som sa o to zaujímať a porovnával som to s inými metódami produkcia/čas/cena ….. aquaponia je v našich podmienkach zatiaľ nezmysel, neoplatí sa to, príliš dlhá návratnosť investície. Sú omnoho jednoduchšie a lacnejšie metódy dorábania potravín ako aquaponia. Jednu z nich používam doma, volá sa Mittleiderova pestovateľská metóda. Vstupná investícia je: rýľ, hrable, kýbeľ, kladivo so šnúrou a kolíkami a motyka na burinu….. minimum práce.”
Pokud jde jen o kalorie, tak podle knížky Jardy Svobody Ekozahrady může kaloricky užvit jednoho člověka jeden kaštanovník jedlý. Zasadit musíš dva kvůli opilování a korunu to má dost velkou a bohužel to i dlouho roste. Takže jestli chceš dopřát svým vnukům klidný život, zasaď jim už teď kaštanovníky. Já je sázela teď na podzim. Doufám, že do deseti let z nich bude aspoň tolik, abych je občas mohla zařadit do jídelníčku apod.
Tiež sa mi zdá čudné, že sa aquapónia tak strašne pretláča. Pritom na youtube niektorí “aquaponici” otvorene hovoria o tom, že rybám mixujú do potravy aj komerčné krmivo pre ryby. No čo je to za sebestačnosť? A vôbec… veľa rýb na malej ploche/v malom objeme vody v skleníku je tiež čosi neprirodzené. Mať na záhrade rybník s rozmermi 30×30 metrov by bolo lepšie. A hlavne krajšie ako malá vaňa v skleníku, kde sa ryby nemajú kam pohnúť.
No a čo sa týka času, potrebného na uživenie človeka vlastnou prácou, myslím si, že najefektívnejší je tu jednoznačne jedlý les + rybník + mix domácich zvierat. Napr. neďaleko základnej školy v obci, kde bývam, máme pozostatky tzv. školskej záhrady. Už asi 15 rokov sa nikto o ňu nestará. Učiteľ, ktorý to viedol, je na dôchodku. Stromy nedostávajú žiadnu starostlivosť, naopak, musia odrážať divé nájazdy čiernych škodcov. Napriek nulovej starostlivosti takmer každý rok rodia. Sú tam jablone, orechy, čerešne, slivky a hrušky. Som si istý, že s minimálnym vkladom ľudskej energie by sa človek dokázal uživiť ovocím. Ak by ste k tomu pridali menšie zeleninové záhony + sliepky (vajcia), kozy, ovce a ryby, tak by snáď človeku nechýbalo nič. Plochy na to máme, aj u nás aj v ČR.
Taky nechápu jak jim z těhle koncepcí mohly vypadnout tak výrazné “vylepšováky” jako jsou dřeviny nesoucí jídlo 🙂 …
Než dřevina rodící jídlo dospěje, trvá to několik let – například ony zmiňované kaštanovníky plodí až cca po 15 – 20 letech. A pak stačí jeden pozdní mrazík a celá úroda je pryč. Kdežto když vám vymrzne ozim, pořád tam můžete zaset něco jiného a ještě máte úrodu v témže roce. A když vám strom napadne některá z houbových chorob máte po něm. A co pak?
Gloschi, ale tak nepsal jsem přece že JENOM stromy a keře…
Ale co brání tomu nasadit třeba zeleninu, obiloviny, atd. V BEZPROSTŘEDNÍ BLÍZKOSTI A PŘÍMO POD těmi malými stromky než vyrostou, začnou plodit, zesílí? (Tím opět úspora místa.)
“Už si si spočítal koľko peňazí by ťa stál celý aquaponics systém?
Nie nádoby s rybami a rastlinami, ale kompletne všetko, včetne budovy-skleníka a nákladov na celoročné vykurovanie skleníka. A tie čísla o produkcii sú nezmysel, to sú čísla z oblastí, kde je celoročne teplo. Spýtaj sa madarských kolegov koľko toho vyprodukujú ročne a ako im celý aquaponics funguje a aká je návratnosť, sa ti očká pretočia. A ešte si spočítaj hodiny práce okolo systému za rok a tie si porovnaj s hodinami odpracovanými na záhradke – diametrálny rozdiel. Už len kvalitná príprava sadeníc do aquaponics skleníka zaberie more času. A v aquaponics skleníku sa nedá pestovať všetka zelenina. Mimochodom, na Slovensku sa v bežnej záhradke pestuje okolo 47 druhov zeleniny, ako to chceš urobiť v aquaponics skleníku na 15-tich metroch štvorcových?”
misto nadoby na ryby vykopes jamu a vysteles tlustou gumou – ktera je levna…a topeni metodou Jean Pain – minimalni naklady. jednoduchy, levny, ucinny a funkcni skoro 365 v roce 😉
Potíž je v tom, že kaštanovník je teplomilný a na většině území ČR ani nepokvete a když, tak bude plodit málo, nebo značně nepravidelně.
Tyto výpočty nepočítají s vrtkavostí počasí. Příklad loni u nás byl rychlý nárůst teplého jara v dubnu, to je špatně pro mnohé sazeničky, v červnu opakované lijáky a teplota spadla pod +5 stupňů a od té doby do konce roku pořádně nekáplo, tedy i u nás v jinak mokrém kraji (třeboňsko) bylo sucho. Takže jsem sklidil např. 1/3 topinambur, 1/4 dýní, 1/20 okurek atd. Kdybych s tím nepočítal ( díky zkušenostem více než 20let) , tak by jsme museli často do superhyper. Oproti skleníku je tedy třeba počítat s produkcí přebytků, protože hlad je nepříjemný. Skleník nad plochu 300 m2 musí projít územním plánem kraje ( ne jen obce) , což je velmi komplikované. Když jsem na správě CHKO nadhodil skleníček na čtvrt ha, tak si tam rvali vlasy hrůzou. Musel jsem to obejít vychytávkou v územním plánu, ale nyní zase nemám prostředky. Lidstvo produkuje přebytky právě na základě vrtkavosti počasí, tím netvrdím, že by to nešlo lépe organizovat. Kdyby nebyl globální trh s potravinami, co by jsme dělali v roce 1997 a 2002, když byly velké povodně? Myslím, že je potřeba jít k určité vyváženosti. Jak jsem již uvedl na našich stránkách http://www.prateleveprovepecinky.unas.cz/main.html mohli by jsme směřovat k 1/3 konvenční produkce s globálním trhem, 1/3 alternativní produkce s lokálním trhem a 1/3 domácí samozásobování s možností prodeje přebytků a toho všeho nekonečné prolínání.
Co se týče přebytků, je fajn je zpracovávat. Je úrodný rok na jablka? Suším a moštuji. Je úrodný rok na okurky? Zavářím. Sice každé zpracování vyžaduje další energii – jak tu lidskou, tak tu elektrickou, ale zase co je doma ve špajzu, to se počítá! Bohužel set x druhů třeba mrkví, aby mrkev byla celou sezonu mi přijde tak pracné a náročné, že je podle mě lepší vytestovat si určité odrůdy, které na konkrétní zahrádce jdou (nechávat si semínka), a pak ji buď vhodně uskladnit do sklepa nebo rovnou do mrazáku.
A které práce jsou V SOUČTU (to znamená nějaká je třeba na pár minut jenže denně – čímž váže síly více než taková, co se udělá jednou dvakrát i když zabere celý den) ohledně biointenzivní produkce nejnáročnější na člověkohodiny? Můžete prosím udělat seznam, přehled prací jak jak jdou po sobě a kolikrát se opakují? Možná by šlo vymyslet způsoby, aby některé z těchto úloh mohly odpadnout zcela…
Dle fotek z těchto “minimálních” ploch to vypadá, že se vůbec nemulčuje jak bízko sebe rostliny vyrůstají. Taková koncentrace rostlin v kombinaci s nemulčováním bude mít zcela jistě o dost zvýšené nároky na závlahu.
Poraďte prosím, kolik metrů čtverečních v průměru sní člověk denně?
(Záleží jednak na tom kolik ten který metr čtvereční dokáže vyprodukovat kg a pak na tom kolik kg tak denně sní. Na kalorie prosím zatím nepřepočítávat. Jde mi o “porce”.)
“Závěrem výzkumu bylo zjištění, že v příznivých podmínkách ve skleníku při celoroční pěstitelské sezóně lze zajistit kompletní vyváženou výživu pro jednu osobu na celý rok na ploše 250 m2.”
Zatímco zde se musí pěstovat ne pro 12 měsíců, ale jakoby dokonce pro cirka 500 dní – protože pár kusů je vyhrazeno pro vysemenění a nikoli spotřebu čili 16 měsíců !- (Protože co budete jíst než dozrají první listy další sezóny – což je třeba až duben/květen pokud seto co nejdřív po rozmrznutí půdy v březnu.)
Přitom v tomto klimatu máme k dispozici maximálně 8 měsíců u jednoletých nepřezimujících ve kterých se tedy musí vše vhodně “protočit” (Toto protáčení na jedné ploše dokáže uspořit až čtvrtinu místa pokud je inteligentně rozvrženo.
Neboli vystačí o 25% menší plocha než bez “protáčení” – sklidím z místa a na to místo nasadím nové.)
Ve vytápěném skleníku se dokonce můžou uplatnit jinak kvůli delší době mezi setím a spotřebou zralých výsledků -jinak nepoužitelné druhy a odrůdy a setba se nemusí přerušovat! – může téměř běžet kontinuálně jak se nová místa uvolňují.)
Z toho vyplývá, že takový průmyslový skleník má ne “o trochu”, ale o X-násobek větší produktivitu na plochu čtvereční.
Ten skleník nebyl obyčejný skleník (Biosféra 2) jako tu máte k sehnání pro domácí pěstitele, ale zaizolovaný v němž bylo klima udržováno počítači v přesně vymezených mantinelech (To jest náročnost na spotřebu elektřiny…). Navíc to vše uvnitř bylo chráněné před škůdci, rozmary počasí, atd. Půda zde byla navezená značně bohatá už na začátku a experiment netrval tak dlouho jak bylo plánováno. Pokud jen 420 dní, tak to odpovídá právě tak jedné naší sezóně než začnou zrát nově sazené sezóny další. Není tedy známo po kolika opakováních by se vyčerpaly limitní prvky (protože by zůstaly v tělech konzumentů nebo nebyly stoprocentně recyklovány zpět) při nemožnosti doplňování zvenčí.
Škoda, že v tehdejší době ještě nebyly v módě “reality show”, mohli jsme sledovat a společně vyhodnocovat průběh a zadávat jim úkoly a inspiraci:D
V podstatě taková výrobní linka, nikoliv pěstování. Zajde to na nedostatek živin. Bez vstupu z venku to prostě fungovat při takovéto intenzitě nemůže. Odporuje to zákonu o zachování energie a hmoty…
Můj děd, tzv.kovorolník, říkával že 1 kráva dá mléko pro celou rodinu. Potřebuje asi 1 hektar louky (trochu obilí kvůli slámě na podestýlku). Něco sežere za zelena, něco se nasuší. Vyprodukuje tolik hnoje, aby se ten hektar pohnojil. Louka se nemusí orat.
Tucson (/ˈtuːsɒn/ /tuːˈsɒn/) is a city and the county seat of Pima County, Arizona, United States,[5] and home to the University of Arizona. The 2010 United States Census put the population at 520,116,[2] while the 2015 estimated population of the entire Tucson metropolitan statistical area (MSA) was 980,263.[6]
To je u vás městečko?
Dobrý den,
vůbec nejsem člověk, který by, byť zahradu u domu má, něco vlastníma rukama pěstoval, vyjma okrasného golfového trávníku, okrasných stromů a keřů. Tedy matka si prosadila 3 keře rybízu a syn záhoneček jahod. Ale jako malý jsem rád něco pěstoval a zahradničil a zajímal se o to. Tak jsem si radostí přečetl tento článek, protože mě baví takové ty spektakulární potrhlé blázniviny a koníčky.
Mohli byste mě vysvětlit, jak v tom soběstačném systému vrátíte do oběhu živiny, které se z půdy při tak mega intenzivním vysávání půdy (rostlinka na rostlince doslova nahňácaná, půda se využívá téměř permanentně, bez odpočinku) okamžitě vytratí? Předpokládám, že výsledkem budou pouze lidské exkrementy, které se k přímému hnojení půdy opravdu nehodí … 🙂 Jak je budete zpracovávat, kde a čím, aby se vrátil dusíkový koloběh do rovnovážného stavu? A jak budete řešit únik živin ze systému? Takže, když třeba budete chodit do práce nebo prostě pojedete na výlet, tak si pro rodinu vezmete petky na moč a igelitovou tašku na výkaly? 🙂 Stejně tam ty živiny musíte dodat z venku, nejlépe strojenými průmyslovými hnojivy!
Tohle je až bizarní naivita …
Děkuji
Dobrý den,
reaguju trochu pozdě, ale na článek jsem narazil až teď. Nevím kolik lidi četlo ten dokument s výzkumem v angličtině, protože hodně z toho o čem se tu diskutuje se tam probírá. Sice moje angličtina není úplně super, ale s vyvozováním nějakých závěrů za základě té studie bych byl opatrný a nedovolil bych si říct, že teze o potravinové soběstačnosti na určité omezené ploše (cca 500 m2) byla vědecky podložena.
Co jsem ze studie pochopil, tak hodně závěru tam je bez ověření v praxi, nebo testovací vzorky jsou podle mně příliš malé a neprůkazné. Testy probíhaly na daleko menší ploše, asi 75 m2. Některé rostliny, jako rýže a brambory tam byly jenom po 2 kusech. Také ty výsledky nebyly všechny tak super, jako si naplánovaly. Výnos některých plodin byl příliš malý. Sice, jak tam uvádějí, tak by mohli vysadit jenom vysoce výnosné plodiny, ale pak by se snížila pestrost stravy.
Co se týče samotných živin, tak jsou to pouze teoretické výpočty. Počítají tam např. s mlékem, které se v experimentu ani nevyskytovalo (viz. dále podrobněji). Taky je problém vitamín B12, kterého nedostatek nijak nenahradili, což by při déle trvajícím (trvalém) nedostatku mohlo mít nepříznivý vliv na zdraví.
Co se týče vojtěšky, která má být primárně pěstovaná jako krmivo pro kozu, tak testovali jenom vzorek a na základě rychlosti růstu vojtěšky odvodili, že pro kozu by bylo potřeba 500 m2 plochy. Tedy jenom potřeby samotné kozy zaberou 2x více plochy, než plocha pro potřeby 1 člověka. Taky nevím, jak dlouho by šlo chovat kozu jenom na vojtěšce. Sice se tam zmiňují i o zkrmování přebytků produkce rostlin (obilí, zelenina), ale kolik by té nadprodukce z 250 m2 bylo, když to počítáme jako minimum pro jednoho člověka? Mimochodem, chov kozy nebyl ve skutečnosti testován, takže ten teoretický 1 šálek mléka na doplnění výživové potřeby je hodně teoretický.
Co se týče výživy rostlin, jak tu už někdo zmiňoval, tak tam na začátek navezli hodně organické hmoty (kompost, hnůj), který v dalším období nebude dostupný, protože by tam neměli být žádné vnější vstupy. Tahle pochybnost je i v studii, kde pak předpokládají, že by na pokrytí živin potřebných pro zahradu stačilo kompostovat zbytky organické hmoty a hnůj od kozy. Toho organického materiálu bylo ale na začátku navezeno fakt hodně a ty pěstitelské výsledky jsou taky na tom založené, takže by to chtělo otestovat pár let bez vnějších dodávek, aby to bylo možné vyhodnotit.
Rozebírají tam (zase teoreticky) množství práce potřebné pro takový způsob hospodaření, přičemž dospěli k výsledku 550 minut na m2 za rok, což vychází nějakých 6,3 hodiny denně při zahradě o ploše 250 m2.
Nemůžu souhlasit s jejich závěrem který si odvodili, že pro jednoho člověka je potřebných 250 m2 plochy. U svého závěru počítají s tím, že se ty plodiny, které mají méně uspokojivé výsledky nahradí těmi s vysokou produkcí. Ale co nějaká pestrost ve výživě? Podle této logiky můžu vybrat jenom jednu plodinu s nejvyšším výnosem a odvodit z toho ještě menší plochu? Co vitamin B12, u kterého jenom napsali, že bude chybět, ale dále to neřešili? Počítají s mlékem od kozy, kterou ještě prakticky neotestovali, přičemž napíšou, že pro kozu je potřeba 500 m2 plochy vojtěšky. Kde je pak těch 250 m2, když v tom kalorickém příjmu počítají s mlékem od kozy?
Nevím kolik je minimální plocha potřebná pro uživení jednoho člověka, ale tahle studie podle mně rozhodně nedokazuje, že je to těch 250 m2, ani v podmínkách testovacího skleníku. Skutečnou vědeckou studii si představuju hodně jinak.