Letos v září jsem navštívil Krameterhof – horskou farmu Seppa Holzera, která patří k nejznámějším příkladům permakulturního zemědělství na světě. Přináším několik postřehů a fotek z celodenní exkurze.
Krameterhof leží v rakouských Alpách ve spolkové zemi Salcbursko na jižním svahu hory Schwarzenberg. Poloha na mapě je zde. Cesta autem z Olomouce nám trvala asi 6 – 7 hodin.
(Poznámka: Popisky jsou uvedeny vždy nad příslušnou fotkou.)
Vstupní brána na Krameterhof.
První část exkurze trávíme v tomto areálu, kde se nachází recepce, jídelna a hospodářské zázemí farmy.
Průvodcem je nám Josef Andreas Holzer – syn Seppa Holzera, který (míněno Sepp Holzer) farmu převzal po svém otci a přetvořil do současné podoby.
Výklad se nejprve točí kolem vyvýšených záhonů, mulčování a vermikompostování (využití žížal k produkci kompostu).
Vermikompostér. Všimněte si nepropustné fólie ve spodním dílu vermikompostéru a kohoutku na vypouštění tzv. žížalího čaje, který je na fotce v misce.
Jeden z vyvýšených záhonů.
ZEMNÍ SKLEPY
V podmínkách mírného klimatu nestačí potraviny vypěstovat. Stejně důležité je i jejich uskladnění přes zimu. Na Krameterhofu k tomu budují zemní sklepy. Cena tohoto sklípku nepřesáhla 1500 Eur.
Sklípek je postavený ze dřeva, utěsněný slámou a hlínou, překrytý drenážní fólií a zahrnutý vrstvou hlíny a kamenů.
Jiný teprve rozestavěný sklípek. Všimněte si drenážního potrubí a odvětrání. V podlaze sklípku je jáma, která se v zimě naplní ledem pro udržení chladnějšího mikroklimatu v létě. Jámu lze dle Josefa Holzera použít i ke skladování brambor.
Větší kamenný sklep určený zejména pro skladování brambor. Zřejmě pro výkrm prasat.
Protože bylo těsně před sklizní, bedny na brambory zely prázdnoutou. S obsahem beček v pozadí jsme seznámeni nebyli.
AKVAKULTURA
Asi nejzajímavější jsou na Krameterhofu rybníčky. Jsou jich desítky a plní různé funkce. Existují zde dva základní typy rybníčků. Mělké, určené zejména k chovu raků, a hluboké, vybudované pro chov ryb. Tenhle je hluboký tři metry. Okýnko vzadu je součástí příbytku pro kachny.
Holzer říká, že v tomto případě se nejedná o rybníček. Jedná se spíš o jakýsi uměle zavlažovaný mokřad s regulovatelnou hladinou vody. Prý by se zde dala pěstovat rýže. Vyzkoušené to ale nemá.
Vždy několik rybníčků tvoří jeden propojený celek. V horních rybnících se pěstují vodní rostliny, raci a chovají býložravné ryby. V nížeji položených rybnících se kromě raků chovají zejména dravé ryby.
Při krmení masožravých ryb se obsah horních rybníčků jednoduše vypustí do spodních. Vypouštění je snadné. V každém rybníku je přepadové potrubí, kudy odtéká přebytečná voda. Trubku stačí ponořit pod hladinu a rybník začne vytékat do nížeji položené nádrže.
Vodní rostliny a plankton slouží jako potrava pro ryby a raky.
Jeden z mělkých rybníků. Určený pro chov raků.
Raci jsou jedním ze specializovaných produktů komerčně úspěšné farmy. Mladí raci se prodávají jako násada, staří urostlí jedinci jdou jako pochoutka do restaurací.
Další z račích rybníků. Členité kmeny ve vodě poskytují rakům úkryt.
Výhled na hory a terasa nad rybníkem. Tady bydlí mladý Holzer.
TERASY
Pozemky Krameterhofu se rozkládají na rozloze 45 hektarů v nadmořské výšce 1100 – 1500 metrů. Farma je pěknou ukázkou toho, jak úspěšně hospodařit v extrémních podmínkách na marginální zemědělské půdě. Pro účely pěstování, chovu ryb ale i ježdění se budují terasy. Vybudováním terasy sice vznikne plošina dobře vzdorující erozi, ale svah pod i nad plošinou se stane příkřejší. Holzer proto zdůrazňuje, že stejně důležitý jako management terasy samotné je i management svahů.
Na této terase se pěstují ovocné stromy, rybízy a jiné bobulovité keře.
Zaujalo mě multifunkční využití některých teras. Tahle například slouží v zimě jako cesta na těžbu dřeva, zatímco přes vegetační období se zde pěstují zemědělské plodiny. V tomto případě speciální odrůda “lanýžových” brambor.
Řádky můžou být dlouhé mnoho set metrů. Tak lze i na úzké ploše vypěstovat slušné množství plodin.
Pro drsné a dlouhé zimy a nízkou průměrnou teplotu bývá oblast kolem Krameterhofu nazývána Rakouská Sibiř. Průměrná roční teplota činí 5°C, 166 dní v roce mrzne, přičemž z toho 44 dní maximální teplota nepřesáhne 0°C.
Tyto podmínky mají své výhody i nevýhody. Krátká sezóna například limituje pěstování zeleniny. Podobně pěstování ovoce je zde náročné. Holzer přiznává, že ovocnářům dole v údolí rozhodně konkurovat nemohou. Výhody jsou potom spojeny s nižším výskytem škůdců a chorob, které těžko přežívají zdejší drsné zimy. Ideální podmínky pro pěstování sadbových brambor.
Jedna z terasovitých cest osetá ozimou odrůdou obilí.
Terasa s ovocnými stromy.
Holzer zjistil, že ve zdejších extrémních podmínkách je výhodné roubovat hrušně na podnože planých jeřábů, které tu všude hojně rostou.
Jednak tím vyřeší problémy s okusováním zvěří a stromy jsou také odolnější. Jako podnože pro jiné ovocné druhy lze prý využít plané třešně “ptačky” nebo trnky.
CHOV ZVÍŘAT
Kromě ryb a raků chovají na Krameterhofu i jiná zvířata. Třeba včely. Rodina Holzerů je ale proslulá především chovem starých plemen prasat, jak pro vlastní potřebu tak i na prodej.
Prasata se pasou v ohrazených výbězích na zarostlých svazích, které jim poskytují část potravy. Jakmile je svah vypasen, výběh se přesune na jiné místo, aby se mohl obnovit. K udržení prasat ve výběhu stačí elektrický ohradník se dvěma dráty.
Seník pro ovce.
Breberník poskytující úkryt užitečnému hmyzu. Prý zlepšuje opylení.
ZÁVĚREM
Kritici Krameterhofu někdy namítají, že se nejedná o komerčně úspěšný zemědělský projekt, neboť jediným podstatným zdrojem příjmů farmy jsou exkurze a kurzy. Protože služby nepatří do zemědělské produkce, nejde o reálné zemědělství. To, co se zde prezentuje jako permakultura, je sice hezké, ale použitelným modelem pro soudobé zemědělské podnikání to být nemůže.
Na konci exkurze jsem se proto Josefa Holzera zeptal, jakou část příjmů farmy tvoří příjmy ze služeb (kurzy, exkurze a poradenství) a jakou část příjmy ze zemědělské produkce. Odpověděl, že dvě třetiny jsou ze služeb, zejména z exkurzí, kterých zde dělají padesát ročně a třetina ze zemědělské produkce. Zdůraznil, že farma by se dokázala uživit i bez prodeje služeb. Fungovala bez nich již v minulosti (exkurze a kurzy se pořádají až od roku 1995) a není důvodu si myslet, že by to nedokázala i dnes.
————————————————————————————————————————————————
O autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Organizuje a lektoruje kurzy
Design permakulturní zahrady a Základy potravinové bezpečnosti.
vlastním také tu holzerovu knihu – zahrada k nakousnutí…způsob jeho přírodního extenzívního hospodaření je velice zajímavý a zamlouvá se mi také…o tom žádná… i když ale dnes je již, jak sami přiznávají, příjem podniku založen z 2/3 na exkurzích a workshopech…50 měsíčně exkurzíchtivých neoruralistů hodí jistě slušný vývar při cca 100 € za kus a nehledě k příjmu z těch besed a workshopů po světě, kde si holzera zvou a platí mu z to majlant 900 €/kus…má o.k. know how a dokud jsou lidi ochotni mu z to platit, tak se mu bude dařit…co to má za plemeno prasat jses nezeptal…???
Název plemene zmiňoval, ale už jsem ho zapomněl:-) Třeba bude vědět jiný účastník exkurze, pokud sem nějaký zavítá.
Plemeno prasat bude pravděpodobně Hampshire, alespoň podle fotografií. Ale v našich podmínkách doporučuji Přeštické černostrakaté (národní genová rezerva), které je více než vhodné pro pastevní chov – ze všech plemen vyskytujících se na území ČR je k tomu nejvhodnější. S vyjimkou plemena Mangalica, které ovšem nemá žádné pořádné užitkové vlastnosti a je to tedy spíše hobby prase.
co ty víš o mangalici, že píšeš o tomto extenzívním plemeni prasat že není téměř k ničemu…??? chovaš toto plemeno…??? nebo chováš vůbec nějaké prase…??? já jich měl loni asi 30 ks…hobby prase…to se mi snad jen zdá…
Ta dvoubarevná jsou Schwäbisch-Hällisches Landschwein: http://de.wikipedia.org/wiki/Schw%C3%A4bisch-H%C3%A4llisches_Landschwein
http://www.schweinefreunde.de/schweine/schweine-rassen/schwaebhall.htm
Jednak jsem to tam slyšel od mladého Holzera, jednak to na nějakém videu říkal jeho otec.
Ta plemena prasat jsou napsaná v jeho knize které jste majitelem. :o))
Jo a jsem líný si to v ní dohledat:-) Naštěstí jsou zde znalci plemenných vepříků..
Tak ono se často plete “uživení se” s vyděláváním peněz pro živobytí. A já moc fandím těm, kteří se dokáží jak sami uživit, tak i vydělat peníze poctivě tím, že nabízejí i ostatním lidem, jak na to 🙂 Co se týká plemene prasat, bohužel jsem to nezaslechla, ale ti dvoubarevní vypadají úplně jako naše “přeštické prase” 🙂 Tak by mě to vlastně taky zajímalo 🙂
Pokud si dobře pamatuju, tak říkal, že těch exkurzí dělá cca 16 ročně, začínají v červnu a my jsme byli poslední, takže končí zářím. Takže to vychází na cca čtyři za měsíc, tedy jedna každý týden. Právě ještě říkal, že jich není až tak moc… plus ještě nějaké ty kurzy, ale 50 to nebylo, to je moc.
Je možné, že jsem to popletl, nebo že to popletl pán, který mi pohotově tlumočil… Nicméně, říkal mi to úplně na konci, když už hodně lidí odešlo. Pamatuji si, že ještě v autě jsme počítali, jaké má asi příjmy z exkurzí a operovali jsme s číslem padesát. Jsou to jednodenní exkurze, takže by jich bez problémů mohl udělat několik týdně.
Josef Holzer nám říkal, že exkurzí dělají za rok 15 až 16, víc ne, další příjmy jsou určitě ze školení a workshopů. Navíc kvůli veřejnému zájmu a exkurzím musí platit další lidi, které by jinak nepotřebovat, takže myslím nemá smysl kalkulovat s tím, kolik si vydělá farma na exkurzích. Je úžasné, že se chce člověk podělit o své zkušenosti a předat je dál. Plemeno prasat bylo myslím švábsko-hallské.
Ok, tak jsem měl asi špatnou informaci. Je pravda, že zaměstnává další lidi, takže ty zisky nebudou tak závratné, jak by se mohlo při jednoduché kalkulaci zdát.
Marku, díky za super článek! Bylo tam nádherně 🙂
Ahoj, konečně také zmínka o kácení stromů ( ještě mi chybí domácí zabijačka prasete), které také patří k trvale udržitelnému koloběhu života. Jestli jsem to dobře pochopil, tak nemá les a všechny stromy jsou tedy v krajině. Musí žádat o poražení každého jednotlivého dospělého ( obvod 80 cm ve výšce 130 cm) stromu obecní úřad, tak jako my v Česku? Já mám na své 4ha PK zahrádce několik tisíc takových stromů a řeknu vám, že to je utrpení dělat tady PK.
a kolik těch 1000 stromů na 4 ha máš…???
Náhodou nevíte jestli má pozemky v celku a v jakém tvaru, zda je má oplocené, jestli se u nich krade? Prasátka má všechna pohromadě? Jak je odchytává? Kanečky kastruje, či je vyřazuje před pohlavní dospělostí? Dělá si sám domácí zabijačky? Přikrmuje je, nebo jim stačí, co si najdou? Kolik jich má a jak velké střídavé výběhy používá? Na dodávky “přebytků” do hospod potřebuje povolení úřadů? Kolik doma snědí raků a kolik jich prodají? Jak je na tom se sociálními vazbami v místě a v jak ve světě? Otázek velmi mnoho. Jistě mi navrhnete, abych si tam dojel a zeptal se sám. Nu, já odpovědi nepotřebuji. A co vy?
Krameterhof ma podla Seppa Holzera 50 ha. Plemeno prasiat je svabsko – hallske a duroc. Na YouTube je tiez mozne absolvovat taku exkurziu, len v nemcine. Samozrejme na zivo je to ovela lepsie. Ja sa chystam na buduci rok.
Zdravím, Seppovu usedlost jsem navštívil již před lety, kdy ještě prováděl sám. Dělal nám tehdy ekonomickou rozvahu v šilincích, neboť neměl zmáknuté přepočty:-). Nechci Marku jakkoliv napadat tvé závěry, jako autor máš na ně plné právo, ale zkus se podívat na usedlost rodiny Holzerů jiným pohledem. Do doby než byl ekonomický prostor pokřiven, sloužila každá usedlost či sídlo primárně k obživě člověka na ni žijící. Tedy majitel usedlosti, můžeme mu říkat zemědělec, na ni pracoval s primárním zájmem se uživit. V té době to, ale znamenalo zajistit obživu k přežití. Minimálně tady na Valašsku dávala horská usedlost i materiál na nářadí ve formě dřeva a kůží, ect. Jen málo přišlo z vnějška, nejčastěji sůl.
Pokud se podíváme na usedlost z tohoto pohledu, tak můžeme konstatovat, že sice v této chvíli má usedlost Holzerů nemalé příjmy z exkurzí a seminářů, avšak je schopná se v případě potřeby i ze dne na den “uživit” a nejen sebe. To se nedá říci o současném zemědělském podniku. To zda se dá použít jako “model pro soudobé zemědělství” záleží na tom, zda vnímáme “soudobé zemědělství” jako něco, co je udržitelné a v čem chceme pokračovat. Sám Sepp, vždy zdůrazňoval a podle mě i stále 🙂 zdůrazňuje, že nemáme jeho způsob kopírovat, ale inspirovat se jím. To dle mého v současnosti Krameterhof plní, je to místem inspirace. Pro mě osobně, byla návštěva této usedlosti velmi nabíjející, energie toho místa, to co dokázal Sepp (byť za pomoci techniky) vybudovata s čím začínal, popudem se zamyslet sám nad sebou a svými pochybnostmi. Pokud Sepp může hospodařit a pěstovat ve výši nad 1000m nad mořem, proč bych to nezvládl já v cca. 530m. Můžu doporučit jeďte, ale zkuste na chvíli nepřiměřovat naším dnešním pokrouceným pohledem “vydělá mi usedlost nebo nevydělá”, vyzkoušejte “uživí nebo neuživí”. Je to diametrální rozdíl, mějte se krásně
Naprostý souhlas. Josef říkal, že je jejich farma je jeden z příkladů permakultury a nemáme ho kopírovat, musíme se vždy přizpůsobit našemu stanovišti, možnostem atd. Jde o premakulturní principy, které nám na začátku výborně vysvětloval. Navíc tu nejde jen o člověka, ale také a přírodu, zemi, celkový přístup… Doporučuji osobní návštěvu! Co člověk to názor, každý si odnese, co potřebuje a diskuze jsou opravdu dosti zavádějící.
Ahoj Jardo, díky za jiný úhel pohledu… pěkně jsi to napsal.
Ahoj Marku, díky za skvělý článek k exkurzi. Moc se mi to líbí a s dovolením sdílím:-) Lucka
Ahoj Lucko, já zase děkuji za skvělou exkurzi a za to, jak jsi vše šikovně zorganizovala:-)
Je to rozhodně nejlepší článek s fotkami na farmu S.H. Svými otázkami jsem nechtěl snižovat kvalitu článku, ale stále se nemůžu zbavit pocitu, že návštěvníkům uniká podstata. Omlouvám se tedy, jestli mé otázky vypadají jako rýpání.
Předem napíši, že mi je 52 let, jsem jistě nejstarší z vás a mám mnoho jakýchkoli zkušeností, přesto stále hledám nové inspirace a informace. Zahradničím s přestávkami po celý život, přitom jsem i živnostnice v jiném oboru a věnuji se dalším koníčkům a zábavám. Vypěstovat si ovoce, zeleninu pro rodinu je poměrně snadné. S masem je to težší. Dříve v životě jsem měla zahradu velice upravenou, vypletou=pracnou. Před dvěma lety jsme si s manželem pořídili staré zemědělské stavení s pozemkem 2400m. Máme tam i starý sad. Vše bylo léta zanedbané, vznikl vlastně jedlý les 🙂 se spoustou živočichů. Nikde ani stopa po záhonu. Vzala jsem do hrsti mé zkušenosti, informace z netu, a zdravý rozum a chuť do práce. Mám také výhodu v soudedce, která produkuje hnůj od dvou huculů, kravky a prasátka. Na předem vybraná místa, nijak neodplevelená, jsem navršila směsici všeho, co jsem posekala kosou, vyhrabala, a navozila nekonečně mnoho koleček slamnatého hnoje, to vše na podzim a na počátku mírné zimy, na jaře jsem do toho vsadila brambory, zasypávala je posekanou travou, a urodily se výborné. Na podzim jsme nahrubo zryli a máme krásné záhony na cokoliv. Letos jsem již pěstovala všechnu zeleninu, kterou si dovedete představit. Hojně též využívám cokoliv k mulčování, a používám plečku ne motyku. Zasadili jsme jedlé keře, protože jsou stejně krásné, jako okrasné a ještě jsou obživou. Pracuji s láskou, pokorou, radostí. Vše je prosté, jen si to nedělat složité. Ráda odpovím na jakékoliv otázky, protože si myslím, že pokud je již něco vymyšleno a vyzkoušeno, je třeba to předat dál. Také jsem již letos prodala přebytky rajčat, česneku, dýní, švestek. Přeji všem krásný den 🙂
Dobrý den, moc děkuji za váš příspěvek ! a také tip na vytvoření záhonů.Kupujeme ted s přítelem starou stejně zanedbanou usedlost, a po včerejší podrobné návštěvě jsem se poněkud zděsila:) množství práce atd.., kterétam na nás čeká..Ale pokud vy jdete do boje 🙂 v padesáti letech, pak to musím je ve skoro čtyřiceti taky zvládnout ne? 🙂
Moc děkuji a budu ráda za kontakt a další tipy…Bety Valašsko
PS: Jinak tady na na webu zatím moc oceňuji právě praktické tipy a zkušenosti od konkrétnich lidí, kteří sami hospodaří a přemýšlí nad tím…díky
Dobrý den, velice mě zaujaly Vaše zkušenosti s obděláváním zanedbaného sadu.
Mohl bych se zeptat na podrobnosti ?
Jiří
Kromě článku o návštěvě u Seppa H., který se mi líbí, oceňuji zmínku o vznikající užitkové zahradě na statku. Bylo by možné zeptat se vás na konkrétní zkušenosti?
Ještě k masu 🙂 nejsnažší jsou ovečky, máme již vyzkoušeno, a jsou velice chutné. A nebo se stát vegetariánem, také cesta, o které uvažuji.
No, podla mojich a aj našich skúsenostiach byť sebestačný s mäsom je ovela jednoduchšie, ako byť sebestačný zo zeleninou.
Vela ludí začalo chovať ovce, pre ich nenáročnosť. A pritom to je zviera z pomerne mizerným prínosom. Ak teda nesprácúvame vlnu. 🙂
Pingback: PermaLife
Pingback: Tři důvody, proč si přečíst knihu Tao zeleninové zahrady – permazahrada.cz
Pingback: Tři důvody, proč si přečíst knihu Tao zeleninové zahrady - permazahrada.cz