Město a venkov, dva různé světy

Několik úvah o rozdílech mezi městem a venkovem z knihy sociálního ekologa Bohuslava Blažka Venkovy – anamnéza, diagnóza, terapie. K přemítání zejména pro ty, kdo opustili svá rodná města, aby se usídlili v krajině našeho venkova. Je to velké téma.

Napadlo mě k tomu: Existuje a je možný venkov ve městě a město na venkově?

  

„Mechanistická městská civilizace unifikuje svět, aby v něm mohl platit jeden model myšlení a vnímání, organická venkovská civilizace respektuje a udržuje rozmanitost malých místních světů a vyvíjí pro ně místní modely.“ (str.14)

„Dostáváme se k jednomu ze zásadních rozdílů mezi bytím ve městě a bytím na venkově: zobecňování a vůbec abstraktní myšlení ve městě je snazší, protože samo město je uniformnější, organizovanější, plánovanější a abstraktnější. Je součástí světa spějícího k univerzalitě, k jednotnému času ,světa hledajícího společné měrné jednotky a pojímajícího se jako plně měřitelný a vyjádřitelný čísly a tím i penězi – což je zároveň svět snažící se na místo vázanou pluralitu minimalizovat a potlačit.“ (str. 14)

„Městské vynálezy jsou obvykle pojaty univerzálně – a proto snadno škodí tam, kde neodpovídají místním podmínkám. Venkovské nápady jsou obvykle řešením místního problému místními prostředky, takže pomáhají a neškodí.“ (str. 16)

„To nejzákladnější, bez čeho by lidstvo přestalo být lidstvem, je, že nikoli divočina, ve které člověk tak snadno a rychle hyne, ale právě ekosystémy s člověkem člověku umožnily žít v bezprostředním dialogu s přírodou. Ne jako její konzument, uživatel ani obyvatel, ale jako hospodář a spolutvůrce. Tento život v dotyku se skutečností člověka obnovuje a je mu útočištěm a novým východiskem v době nejhlubších krizí, od válek přes mory a civilizační choroby po drogy.“ (str. 20 – 21)

„Dnes nejeden „ekolog“ přichází na venkov proto, aby tu levněji než ve městě přehlušoval svou úzkost a ukájel svou hypochondrii pěstováním „zdravé“ výživy – a cítí se dotčen, když se místní venkované nedají od něho poučovat a nestává se jejich uctívaným guru. Byly a jsou to často hodně pokřivené, nevědomé sobecké lásky lidí měst, které se upínaly a upínají k venkovu a přírodě.“ (str. 21)

„Venkov samozřejmě není zárukou doteku se skutečností. Kdo se od ní odvrací, dokáže to i na venkově. Je tu však přesto jeden zásadní rozdíl: město je nejsilněji determinováno městskou civilizací, potom dějinami a teprve pak přijde na řadu podmíněnost přírodním kontextem (a město si zakládá na tom, že právě na něm je nejvíc nezávislé), kdežto venkov je takový způsob bytí v krajině, který přijímá tuto danost a snaží se z ní vytěžit materiály, energii i jejího ducha. Venkov je tvůrčím přečtením krajiny, přečtením, které do ní připisuje další kapitolu. Venkov však nemá dějiny, jakkoli s ním zmítají a občas do nich vstupuje, a dokáže být nezávislý na civilizaci, i když je jejím podložím a nadále ji významně spoluutváří.“ (str. 22)

„Kdybychom to shrnuli do formulky, pak by se dalo říci: venkov umí být co nejvíce nezávislý na civilizaci a kultuře, město chce být co nejvíc nezávislé na přírodě.“ (str. 22)