Polykulturní a bezorebné zemědělství severoamerických indiánů

Zemědělství původních obyvatel Severní Ameriky mělo blízko k tomu, čemu dnes říkáme polykulturní zahradničení. Bez chemie, fosilních paliv a tažné síly zvířat dokázalo indiánům zajistit slušné výnosy základních plodin. Pro permakulturu a soběstačné zahradničení jistě zajímavá insiparace.

Základem jídelníčku severoamerických indiánů byly tři posvátné plodiny označované v mytologii Čerokýzů jako „Tři sestry“: kukuřice, fazole a tykve (dýně). Kombinací těchto plodin si indiáni zajistili základní zdroj kalorií včetně nezbytných minerálů a vitamínů prakticky na celý rok. Kukuřice je ideálním základem lidské stravy. Chybí ji ovšem dvě nezbytné aminokyseliny – lysin a tryptofan, a dále vitamin B2 a niacin. Tyto látky se nacházejí ve fazolích. Tykve jsou zase výtečným zdrojem vitaminu A a z jejich semen lze získat kvalitní rostlinný tuk, který kukuřice ani fazole nemají.

Tři sestry doslova vybízejí ke společnému pěstování na jednom poli. Fazole pomocí bakterií žijících na jejich kořenech poutají do půdy vzdušný dusík, čímž „hnojí“ sebe, kukuřici i dýně. Tykve se plazí v nejspodnějším patře, stíní půdu, udržují ji vlhkou a brání v růstu plevelům. Některé zdroje uvádějí, že jistou roli v potlačování plevelů sehrává i alelopatický účinek tykví. Kukuřice vytváří oporu pro pnoucí fazole a svými kořeny vylučuje do půdy cukry, které představují ideální výživu pro dusík fixující bakterie žijící v kořenových hlízkách fazolí.

Výhodou této polykultury je nejen skutečnost, že rostliny si vzájemně prospívají a vytvářejí užitečné vztahy, ale také to, že dokáže efektivněji než většina monokultur využít zdroj světla nezbytný pro fotosyntézu. Využívá totiž hned tři různé polohy pro zachycení solární energie: přízemní (tykve, dýně), pnoucí (fazole) a vysokou (kukuřice).

Indiáni na svých pozemcích hospodařili bezorebně a bez použití tažné síly zvířat. Vystačili si s jednoduchými nástroji a s energií vlastních svalů. Jejich agrární styl lze tedy považovat spíš za zahradničení. Při takto intenzivním využívání půdy stačil průměrné rodině na pokrytí potřeb překvapivě malý pozemek o rozloze přibližně 4000 m2. Odhaduje se, že k uživení jednoho dospělého člena rodiny stačila zahrada o rozloze 500 m2.

V různých částech Severní Ameriky se rozvinuly odlišné styly pěstování Tří sester šité na míru místním přírodním a klimatickým podmínkám. Jsou známy tři základní designy indiánských polykulturních zahrad. Vraťme se několik staletí do minulosti a podívejme se na jeden z nich podrobněji.

Na severu území dnešních Spojených států v nivní oblasti řeky Missouri spravuje své polykulturní zahrady indiánský kmen Hidatsů. Tamní klima má k našemu místnímu středoevropskému klimatu asi nejblíže. Hidatský design by tak měl nejlépe vyhovovat našim podmínkám.

Když se přiblížíte k jedné z četných zahrad, které se rozkládají kolem hidatských vesnic, naskytne se vám skvostný pohled prozářený barvami kvetoucích plodin. Zjistíte, že každá zahrada je tvořena miniaturními parcelami s čtvercovým půdorysem. Každá tato parcela je na severní straně osázena slunečnicemi a z východní, jižní a západní strany ji obepínají dlouhé úponky dýní a jiných tykvovitých rostlin. Vnitřek každé parcely je osázen čtyřmi řádky kukuřice a třemi řádky červeně kvetoucích fazolí. Řádky kukuřice a fazolí se navzájem střídají. Při pečlivější prohlídce s překvapením zjistíte, že každý druh plodiny vyrůstá vždy v několika exemplářích z kopečku hlíny. Ty jsou systematicky navrstveny do řádků po celé ploše parcely – viz obr. 1.

Obr. 1: C (dvě bílá kolečka) -kukuřice, B (šedý ovál)-fazole, SQ (šedé kolečka)-tykve, malá kolečka v horní řadě-slunečnice.

Jako první sázejí indiáni na jaře po posledních mrazících slunečnice. V okamžiku, kdy se objeví a plně vyvinou listy angreštu, následuje kukuřice současně s fazolemi. Kukuřice se sází do kopečků hlíny, jejichž středy jsou od sebe vzdáleny 1,2 m. Každý kopeček je vysoký asi 10 cm se základnou o rozměrech přibližně 45 cm. Směrem nahoru se zužuje a vrchol je tvořen miniaturní náhorní plošinkou širokou 25 cm. Na tuto plošinku se vysadí osm semen kukuřice – viz obr. 2. Pěstování kukuřice takto ve svazcích má rostlinám zajistit lepší odolnost vůči větru a prudkému jarnímu dešti.

Obr. 2

Kopečky na pěstování fazolí jsou řazeny mezi řádky kukuřice – viz obr. 1. Kopečky na fazole jsou rovněž vysoké asi 10 cm a mají oválovitý tvar o šířce 17 cm a délce 35 cm. Fazole se sázejí na jižní svah kopečku po třech kusech do jeho pravé a levé časti – viz obr. 3. Fazole sázejí tradičně dva Hidatsové. První dělá jamky pro fazole a to tak, že do jižní strany kopečku zaboří palec a první dva prsty obou svých rukou, čímž vytvoří celkem šest otvorů. Za ním jde druhý Hidatsa a do každé jamky vloží po jedné fazoli.

Obr. 3

Kopečky pro tykve mají u země asi 37 cm a jejich středy od sebe byly vzdáleny 1,2 m. Předpěstované sazenice tykví o velikosti 10 cm se sázejí asi dva týdny po zasazení kukuřice. Do jednoho kopečku přijdou čtyři sazenice rozdělené do dvou skupin vzdálených od sebe 30 cm – viz obr. 4.

Obr. 4

Kypří se pouze kopečky, prostor mezi nimi zůstává nekultivován. Několik týdnů po vysazení plodin je třeba vytrhat plevele. Do kopečků na kukuřici se obvykle zahrabávají mrtvé ryby, které slouží jako dodatečné hnojivo (zdroj fosforu). Lidské i zvířecí výkaly indiáni považují za nečisté, kompostování prakticky neznají. V tom také spočívá zásadní nedostatek jejich agrárního systému. Produktivita pozemků postupně klesá s tím, jak dochází k exportu živin. To vede indiány k tomu, že jednou za čas musejí zabrat a obdělat nové území s dosud nevyčerpanou půdou.

V USA dnes existují nadšenci, kteří s pěstováním Tří sester různě experimentují, vylepšují tradiční zahradnické postupy indiánů a po jejich vzoru se snaží dosáhnout potravinové soběstačnosti. Na závěr uvádím v bodech „aktualizovaný“ návod na Tři sestry, jenž jsem sestavil na základě postupů, které kolují v různých variantách po amerických webech. Následující techniku lze využít i v podmínkách menší zahrady:

• V polovině května, jakmile je půda prohřátá, navrstvěte kopec hlíny s příkrými svahy, asi 30 cm vysoký (tedy o 20 cm vyšší, než měli Hidatsové) s „náhorní plošinou“ o průměru asi 60 cm.
• Na „náhorní plošince“ zasaďte do středu kousek od sebe pět až šest kukuřičných semen a zalijte je vodou. Dobře kopeček udusejte, aby ho nespláchl první déšť.
• Kopečků můžete na zahrádce umístit víc na vzdálenost asi jednoho metru.
• O dva týdny později, když dosahují výhonky kukuřice 12 – 15 cm, zasaďte na náhorní plošince těsně u krajů kopečku šest až osm semen popínavých fazolí.
• Přibližně týden na to vysázejte v kruhu do země pod kopečkem šest až osm semen tykví. (Doporučit lze třeba dýně hokkaido. Spolehlivější než výsev přímo ze semen jsou předpěstované sazeničky.) Máte-li kopečků více, je lepší prostor mezi nimi zamulčovat a sázet do rozhrnutého mulče. Ušetříte si tím později práci s plením.
• Jakmile se vám dílo začne rozrůstat, proberte kukuřici a nechte jen dvě až tři nejlepší rostlinky. Kolem každé z nich by se neměly ovíjet více než dva úponky fazolí. Pokud je třeba, pomožte fazolím zachytit se na kukuřici. Tykve můžete nechat rozrůst dle libosti a dle prostorových možností vaší zahrady.

Kukuřice roste pomaleji než fazole, proto jí musíme dát nádskok. Indiáni to řešili výsadbou fazolí a kukuřice na různé kopečky vzdálené od sebe asi půl metru. Fazole se musely ke kukuřici nejprve doplazit po zemi, což jim zabralo nějaký čas, během něhož kukuřice stihla vyrůst natolik, aby mohla posloužit jako opora. To je jedna možnost. Chceme-li ale sázet kukuřici a fazole na stejný kopeček (a využít tak naplno jejich vzájemně prospěšných vztahů), bude lepší dát kukuřici nádskok tím, že ji zasadíme dříve než fazole nebo že si sazenice kukuřice předpěstujeme doma. Je třeba myslet i na správnou volbu odrůdy fazolí. Volíme raději polopopínavé odrůdy, které nerostou víc než dva metry do výšky. Bujně rostoucí odrůdy by mohly kukuřici zadusit.

 

Zdroje:

http://www.motherearthnews.com/Nature-Community/2001-02-01/The-Three-Sisters.aspx
http://www.attra.org/attra-pub/complant.html#appendix
Toby Hemenway: Gaia´s Garden – A Guide to Home-Scale Permaculture, Chelsea Green 2009